Pošta mi přinesla velkou obálku s dokumenty o jednom
lidském osudu, který zamíchal životy celé jedné široké rodiny. Paní
Zouharová mi poslala v kopii doslova to nejdražší, co jí po tatínkovi a mamince
zůstalo. I dopis na rozloučenou, který napsal Václav Švéda z pankrácké věznice, když
čekal na svou popravu dne 29. 1. 1955, a který se dostal do rukou jeho dětí až
za čtyřicet dlouhých let. Na přiloženém obrázku jsou dva krásní mladí lidé
— rodiče Lidunky a Radouška, kterým komunistický režim zasáhl tak tvrdě do života.
Paní Zouharová je po operaci očí, tak se musíme zatím spokojit s fotografiemi a dobovými dokumenty.
Z dopisu na rozloučenou:
Milovaná moje maminko, drahé moje děti. 29. 1. 1955 jsem byl odsouzen
Nejvyšším st. soudem k trestu smrti. Milá maminko, milé děti, myslím
na Vás neustále. Myslím na Lidunku, na tatínka, na bratry. Miluji
Vás všechny víc než svůj život. Maminko, buď silná, statečná žena. Přimkni se ještě
víc k dětem. Ony Tobě dají to nejlepší. V dětech je život. Děkuji Ti za vše. Jsem
hrdý a šťastný, že Tys mojí maminkou, jsem hrdý a šťastný, že mám
takového šlechetného tatínka, věrné bratry. Jsem hrdý a šťastný, že jsem měl
ženu, která mě milovala celou duší, celým svým srdcem. Byla mně vším. 
Byla
krásná, nádherná žena a taková též matka. Zbožňuji Lidunku, zbožňuji Tebe, moje
maminko, zbožňuji drahého mně tatínka. Věřím, že se všichni vrátí ve zdraví
k Tobě, k dětem, ke svým rodinám. Prosím, odpusťte mně, že jsem Vám tady
v životě ublížil. Lituji toho. Měl jsem Vás všechny rád více, než bývá
u jiných rodin. Neuměl jsem být jinší, než jsem byl. Věřte mně, prosím, že jsem Vám
chtěl dát vždy nejvíc lásky, štěstí, to nejkrásnější. Měl jsem
Vás rád, ctil a vážil si Vás. Chtěl jsem být člověkem takovým, jako je můj
tatínek — člověkem dobrým, spravedlivým, čestným a šlechtným! Lidunko a Radoušku,
sladné moje děti, mějte se spolu rády, mějte rády stařenku. Nezapomeňte nikdy na Vaši krásnou
maminku, na drahého stařečka, na strýce Vraťu a Zděnka. Zbožňujte maminku tak, jako já jsem
zbožňoval moji maminku, mojeho tatínka. Dejte Vaší mně tak drahé mamince více štěstí a klidu,
než já jsem dával svým rodičům a budete vždy šťasnými. Věřil jsem a věřím
ve Vás. Věřím, že budete lidmi tak krásnými jako Vaše maminka, stařenka, stařeček,
strýc Vraťa a Zděnek. Objímám a líbám Vás. Budu
na Vás na všechny myslit až do konce a budu Vám přát to nejlepší. Až
dorostete, chtějte, aby Vám maminka vyprávěla vše — celý můj a její život. Maminko, pozdravuji
a líbám Tebe. Líbám tatínka, Lidunku, Vraťu, Zděnka. Přeji jim vroucně, ať
se ve zdraví vrátí. Prosím za ně Boha. Pozdravuji tetičku Hladíkovou, rodiče
v Kolíně, Jarku a Jarču. Pozdravuji všechny. S Bohem, maminko, s Bohem milé děti, tatínku,
bratři.
Jsem moc vděčná paní Zouharové, že pro naše webové stránky poskytla všechny tyto materiály. Děkuji jí ještě jednou.
