Pan režisér Vadas chválí
- Datum: 6.4.2010 v 4:41,
- Přidat komentář
-
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/210452801420013-film-2010/
Začtěte se do velmi zajímavé korespondence mezi Evou Langrovou a panem režisérem Vadasem. Pokračování najdete po kliknutí na nadpis.
Vážený pane Vadasi,
přijměte poděkování za Vaše ocenění a účast na premiéře cyklu "Děti padesátých let". Velice si vážím všech, kteří tuto dobu připomínají, i když v naší společnosti mám někdy dojem boje s větrnými mlýny. Zaplněné kino Světozor mě naplnilo nadějí, že vše nemusím vidět tak černě a snad další generace si vezmou ponaučení, aby tyhle věci nemusely prožít znovu.
Přeji úspěchy v další práci.
Zdraví Eva Langrová
Vážená paní Langrová,
neděkujte, není zač.
Premiéra cyklu "Děti padesátých let" se mi zcela spontánně líbila. Jakkoliv jde z filmařského hlediska o tzv. "mluvící hlavy", které mnoho filmařů nemá rádo, mně se líbí, když lidé mluví na kameru, jsou spontánní a jejich výpověď je podepsaná životní zkušeností. Celý projekt přináší nový úhel pohledu na některé roviny represe totalitního režimu. A jednotlivé příběhy jsou výborné v tom, že každý je jiný, žádné schéma, žádné jednoduché soudy,ale do morku kosti prožité hluboce lidské osudy a spontánní projev. Gratuluji dcerám. Umím si představit, že pro mnohé z vás to nebylo jednoduché na něco takového kývnout a prožívat vše znovu před kamerou. Jsem moc rád, že jsem vše mohl vidět.
Už několik roků se trápím tím, jak "kovářova kobyla chodí bosa". Každý den zjišťuji, co všechno jsem se nezeptal táty, který zemřel 1994. Co mě vůbec nenapadlo, abych se ptal dědy (druhého jsem ani nezažil) a babiček, kdyžj sem byl ještě dítě a druhá světová válka mi přišla vzdálená jen trochu méně, než doba bronzová. Z pouhých archiválií se věci okolo subtilního odboje a odporu jen obtížně rekonstruují, ověřují, natož aby jednoduše vyplývaly souvislosti bez živých pamětníků. Natočil jsem vzpomínání otce jen velmi málo v roce 1991, použil jsem je do filmu "Nevstoupíš dvakrát do téže továrny", ale tehdy ještě to bylo všechno bez opory o archiválie. Dnes už mi zbývají jen ty archiválie. . .
Proto oceňuji tu komplexnost výpovědí jednotlivých dcer i inscenaci a stavbu vyprávění příběhů, živé a přirozené interakce se svědky, některé z dcer jsou tak přirozené, jakoby se pohybovaly před kamerou celý život. Skvělé!
Přeji příjemné prožití Svatého týdne i Velikonoc
Martin Vadas