Vzpomínka na moji tetu paní Hanu Truncovou, nejlepší přítelkyni mojí maminky Žofie, se kterou strávily společně dlouhá léta v bolševickém kriminále.
„Přátelství se musí hýčkat, pěstovat, navzájem tolerovat osobní názory. Znaly jsme z vyprávění vzájemné dětství, životní příběhy před zatčením, znaly jsme se důkladně a přece jsme objevovaly stále nové.“
Těmito slovy uzavírá moje teta Hana dlouhé vyprávění a vzpomínání na léta prožitá v dlouhém desetiletém vězení, kde poznala kromě všech hrůz totalitního vězení též nemálo dobrých a kvalitních přátel, mezi něž patřila i moje maminka Žofie Zlámalová rozená Slováčková. Staly se z nich nerozlučné kamarádky, které se stýkaly i po propuštění z vězení kdykoliv to bylo jen v životě možné. Spolu s Jiřinkou Fárkovou z Horní Bečvy, pravou to Valaškou, čistým člověkem, tvořily Jiřinka, moje máma Žofie a Hana nerozlučný trojlístek kvalitního přátelství. Moje maminka byla po sedmi letech propuštěna a čekala na návrat mého otce z bolševického vězení ještě tři roky, aby se mohli vzít. Jednoduše si zbyli, neboť by o ně jakožto o bývalé politické vězně láskou nikdo nezavadil. Z tohoto svazku jsem se narodila já, Jana, jakožto jediné vytoužené dítě.
Sláva to byla veliká, neboť jsem se narodila dvěma lidem v pokročilém věku 42 let, lidem, kteří ještě chtěli stihnout něco ze života normálních lidí. Na mé křtiny pochopitelně přijely i tyto dvě mé tety Jiřinka a Hana i s manželem Otou Truncem, na jehož návrat z vězení teta též čekala, aby se mohli spolu vzít. A tehdy moje maminka pronesla památnou větu: „O všechno jsem se s vámi, milé přítelkyně, vždy podělila, ale toto už je jenom moje.“ Z toho nerozlučného trojlístku se podařilo založit rodinu pouze mojí mamince Žofii. Pokrevně tyto přítelkyně moje tety nebyly, ale znamenaly v celé mojí rodině mnohem víc, než si kdo dokáže představit. Doslova jsem vyrostla jako malé dítě na těchto rodinných povídačkách a příbězích z vězení, příbězích, které teta Hana sestavila do krásného dvanáctistránkového vyprávění a které mně v roce 1996 na památku poslala. V příloze toto vyprávění posílám všem dcerám a všem, kdo ji měli rádi. Bylo mi ctí mít v rodině tuto silnou a váženou osobnost. Díky ní jsem se dostala do Vašeho spolku Dcer politických vězňů padesátých let.
Jana Arbanová