Náš tatínek, Čeněk Linhart z Lipovce byl odsouzen na čtyři roky odnětí svobody a ke ztrátě občanských práv a propadnutí poloviny majetku.
Než ho mocipáni přesunuli do Jáchymova, byl v Praze, na Pankráci. Byl právě Štědrý den, když jsme dostali povolení k návštěvě. Cesta od nás do Prahy byla daleká. Těšily jsme se. Jenže místnost určená k návštěvám byla až ke stropu rozdělena dvojitým pletivem. Na jedné straně stála maminka, sedmiletá Maruška a patnáctiletá Eliška v doprovodu dvou bachařů. Na tatínkově straně byli taktéž dozorci dva. Poučili nás — co můžeme říkat a co se zapovídá. Povolená čtvrthodinka rychle uběhla. Jeden z bdělých a ostražitých bachařů stroze oznámil: „Návštěva skončila!“ Maminka začala plakat a úpěnlivě prosila ještě o chviličku. Znovu jí byla naservírována jen ta dvě slova, tvrdá, nesmlouvavá, která se zažírala do srdce: „Návštěva skončila!“ Jako kdyby ten člověk byla mašina, bez citů, neznaje kouzlo dobrých skutků o Vánocích. A tatínka ihned odváděli. Stačil říci mamince, aby byla silná a nám, abychom maminku poslouchaly.
Maminka zašla za jedním z dozorců a pokorně prosila, aby tatínkovi předali vánočku. Vždyť ji s láskou upekla, aby cítil kousek domova. „Venku máte poštu!“, vyštěkl na maminku, vědom si, že o Štědrém dnu pošta nefunguje. Jak dál? Zazvonily jsme v nedalekém domě na zcela neznámé lidi s prosbou o podání balíčku na poštu. Hle! Vánoce na tomto místě svou moc nepozbyly. Pomoc nebyla odmítnuta. Vánočka našla svého adresáta, sice až po svátcích, ale tatínek prohlašoval, že to byla nejlepší vánočka v jeho životě.
Vracely jsme se domů potemnělou krajinou, z oken zářily vánoční stromečky a u nich se scházely šťastné rodiny. Pro nás byl největším dárkem tatínek. Viděly jsme ho a mluvily jsme s ním.
Další léta „prožil“ tatínek v jáchymovské Svornosti. Chodily od něj dopisy s razítkem „Cenzurováno“. Často zamontoval do psaníček věty, jejichž smysl uměla rozluštit jen maminka. Nám dcerám přivezl tatínek z Jáchymova vlastnoručně vyrobené přívěsky — kalíšky (jsme evangeličky) z obyčejného kovu. Ty jsou pro nás dosud nejdražším šperkem.
Dcery: Eliška Vlčková a Marie Šmídová
