Psychologické vlivy na děti českých komunistů po druhé světové válce.
Děti židovských komunistů byly dotazovány v tomto projektu, protože jejich rodiče stáli ve vrcholových pozicích v komunistické straně po druhé světové válce, když ti, kdo byli v opozici ke komunismu, byli persekuování.
Rodiče dotazovaných dětí se připojili ke komunistické straně před druhou světovou válkou, protože se obávali nástupu fašismu a měli pocit, že komunismus by mohl přinést konec antisemitismu. Mnoho židovských členů strany bylo po válce označeno za sionisty a stali se persekuovanými “Nepřáteli lidu”.
Některé z těchto dětí, nyní středního věku, hovoří poprvé o svých zkušenostech po té, když jejich rodiče byli uvězněni nebo popraveni svými komunistickými soudruhy. Nenacházejí porozumění v postkomunické české společnosti. Jedna z dotazovaných tuto situaci výstižně vyjádřila: Za komunismu jsme byly dětmi nepřátel lidu, po pádu komunismu jsme děti bývalých komunistů a pro ostatní jsme vždycky Židé.
Tyto děti byly příliš malé na to, aby si užívaly postavení svých rodičů, když oni byli ve vysokých stranických funkcích. Ale nebyly tak malé, aby nebyly traumatizovány vzpomínkami, když byly odtrženy od svých matek, byly umístěny v dětských domovech a slyšely ve veřejném rozhlasovém vysílání o svých otcích, že budou oběšeni. Ačkoli se pokoušejí porozumět víře svých rodičů v komunistickou utopii, hledají odpověď na rodičovskou volbu. Tyto děti zažily bolest a utrpení podobné těm, které zažily děti nekomunistických politických vězňů. Jedna z dotazovaných žen vyjadřuje svůj postoj: “Ale jak bych mohla být fanatickou antikomunistkou? Měla jsem komunisty doma. Musela bych nenávidět své rodiče. A to je nemožné.” Čtení výňatků z některých příběhů objasní pohled na komunistickou a postkomunistickou dobu, která byla zřídka zkoumána v minulosti.
Autorka Jana Švehlová získala doktorát filosofie na Universitě George Washingtona v programu humanitních věd se zaměřením na politickou psychologii. Její výzkum se zaměřuje na mezigenerační psychologické vlivy na děti obětí v bývalém komunistickém Československu. Presentuje svůj výzkum na různých vědeckých setkáních ve Spojených státech, Kanadě a v Evropě. Narodila se v Británii během druhé světové války, opustila Československo v roce 1966 a do Spojených států přišla přes Rakousko a Velkou Británii v roce 1974.
[1] Termín podle Albert Camus “Persecuted persecutors”