Tragický závěr života JOSEFA VANÍČKA nesu si ve svém srdci natrvalo. 28. září 1958, na svátek našeho národního světce svatého Václava, byl jsem zrovna umístěn v korekci na Nových samovazbách v Leopoldově. Bylo mně známo (muklovská „pošta“ fungovala bezchybně), že Josef Vaníček, Jiří Nyčkalo a Adolf Petrovský byli po nezdařeném pokusu o útěk z Leopoldovské pevnosti umístěni na zvláštní izolaci na Nových samovazbách. Budova NS, s malým pláckem na vycházku, byla umístěna v blízkosti ostřelovacího pásma.
Moje meditace v příšeří korekce, v uvedený den 28. září, byla náhle přerušena vzdáleným výstřelem…To byla střela, která zakončila život statečného mukla. Osud zbývajících dvou „útěkářů“: Adof Petrovský byl 11. května 1959 popraven na Pankráci (což nám s příslušným odstrašujícím komentářem oznámil tehdejší náčelník věznice vězeňským rozhlasem). Přežil Jirka Nyčkalo, a byl odsouzen. Později emigroval do Švýcarka, kde před několika léty zemřel.
Bohumil Robeš, leopoldovskývězeň č.3368