Některé odkazy na cizí zdroje na těchto a dalších stránkách nemusí být s ohledem na případný větší časový odstup nebo jejich neexistenci již funkční. Za to se omlouváme
*****************************************************************
Dopis Grebníčkovi
Vážený soudruhu Grebeníčku, dne 14. 8. 1995 jsem se v Mladé froně Dnes dočetla, že Levý blok podal Ústavnímu soudu podnět k posouzení zákona o protikornunistickém režimu. Současně s tím se představitelé -komunistického uskupení obrátili na OSN a hodlají tak učiniti v dalších rnezinárodriích oganizacích.Dne 13. 8.1950 byl můj otec František Bureš odsouzen státním soudem podle zákona č .238 Sb. na 22 let vězení. Po neustálém šikanování a častých domovních prohlídkách ze strany stB zemřela 19. 3. 1951 moje matka ve věku 35 let. V sedrni letech jsem byla odkázána na pomoc příbuzných, kteří to sami neměli lehké.Školu jsem ukončila s vyznamenáním. Přesto jsem se po problémech mohla pouze vyučit jako prodavačka, jelikož v obchodech byl stabilní nedostatek pracovních sil. Otec se vrátil se zničeným zdravím po 11 letecb v uranových dolech. Měl problémy se zaměstnáním a po roce l 968, kdy byl zakázán K-Z3l, byl opět bez práce.Po listopadové revoluci jsem očekávala, že KSČ, která u nás vládla jako jedinná strana celá léta, se postará o nápravu křivd. Místo toho slyším soudruha Machalíka v telezním pořadu „Co týden dal“, že se vše dělo v souladu se zákonem a podle práva. Proto se na vás obracím s otázkou: “ Čí práva vlastně KSČM obhajuje? Těch, kteří tady měli vedoucí moc ve státě a za tyto věci nesli odpovědnost? To znamená, že zavinit smrt člověka nebo mu sebrat majetek není trestné? Koho v době listopadu 1989 ze členů KSČM (když nepočítám rekreační věznění s. Štěpána) potkal podobný osud, jaký postihl naši rodinu a tisíce jim podobných, že voláte o pomoc na všechny strany? Dostali snad různí přislušníci StB malé odstupné a čelní představitelé Vaší strany malé důchody? Proto se ptám, jak mě chcete přesvědčit, že se Vaše strana chce postarati o moje práva?
Eva Langrová, Ostrava
**********************************************************
Eva Vláhová napsala ministru Cyrilu Svobodovi
Datum: 10.10.2008 v 21:45
Ostrava 2.října 2008
Vážený pane ministře,
dovolte mi, abych se na vás obrátila jménem „Dcer“ a reagovala na zprávu, kterou uvedl ČR 7 dne 1. 10. 2008.My dcery 50. let nemůžeme souhlasit s výrokem, „že mladší ročníky tak zvaných nepřátel režimu měly situaci o něco snazší. Nemohly se věnovat vysněnému oboru, absolvovat alespoň technické obory jim však režim umožňoval.“
Naše sdružení Dcery 50. let na našich webových stránkách www.dcery.cz uvádí příběhy dcer z 50. let a z mnoha příběhů vyplývá, že jsme nemohly studovat. Některé nemohly studovat ani na školách s maturitou a musely jít do učení, které jim bylo určeno, některé nemohly studovat vysokou školu. Rovněž jsme byly diskriminovány při nástupu do zaměstnání. Byly jsme pořád“ dcery nepřítele státu. „
Dovolte , abych citovala z příběhu uvedeného na našich stánkách „ Dnes se návštěvy konat nebudou“. U tohoto příběhu jsou doloženy i doklady z r. 1959 a vyplývá z nich, že dcera nepřítele státu nemohla studovat jakoukoliv vysokou školu. A v závěru uvádí „ Začala jsem pracovat jako knihovnice. Práce to byla pěkná a jistě nebyla nezajímavá, rozhodně nemohla naplnit moje ambice. Plat byl ovšem nevalný, nevalný je tudíž i důchod, který pobírám… „
A tento výrok se hodí na většinu dcer a nejen dcer, ale i syny.
Naše společnost se těžce vyrovnává se zločiny komunismu. My dcery na svých příbězích dokazujeme zrůdnost tohoto systému a chceme také tím uctít památku našich rodičů, kteří byli stateční a nenechali se zlomit komunisty. My jsme na své rodiče hrdí.
Žádáme Vás, aby naše situace nebyla zlehčována a nebylo uváděno, že se mohlo studovat. Jak vídíte, nemohlo.Pro Vaši informaci uvádíme, že naše sdružení se účastnilo natáčení audiovizuálního projektu, věnujeme se osvětové činnosti (konání besed ve školách, přípravy osnov, ve sběru autentických vzpomínek — vedení webových stránek…), tak i v oblasti sociální, vzdělávací a sebevzdělávací. V tuto chvíli připravujeme k vydání knihu příběhů (viz opět naše webové stránky). Zdravím Vás za sdružení
Eva Vláhová
Předsedkyně sdružení dcer 50.let
****************************************************************
17. November v Bratislave
Datum: 24.11.2008 v 20:20
Dámy a páni,na rozdiel od súdruha premiéra my sme si november 1989 všimli. A na rozdiel od neho trváme na odkaze i zmysle novembra.
Keď v dávnych dobách staré izraelské kmene po dlhých rokoch neslobody v Egypte konečne získali slobodu, veľmi rýchlo zistili, že cesta, ktorá je pred nimi, je dlhá a namáhavá. Museli sa konfrontovať so zásadnými otázkami: ako rozumieť slobode, ako sa vyrovnať s minulosťou a podobne. Zakusovali spor o slobodu i spor o hodnoty. No to zásadné, čo ich sprevádzalo aj počas celých ďalších storočí, bola pamäť, spomienka a rozprávanie. Každý rok si slávnostne pripomínali okamihy nadobudnutia slobody. A ako refrén sa celými ďalšími dejinami opakuje: Keď sa tvoji synovia budú pýtať, prečo slávite tieto sviatky, budeš im rozprávať o tom, ako ste žili v neslobode, ako ste získali slobodu, čo všetko vás to stálo, čo všetko vás potom sprevádzalo na ďalšej ceste. Takto si dávny ľud udržiaval pamäť, spomienku a ďalej ju odovzdával rozprávaním.
Toto je model, ktorý sa v celých dejinách opakuje vždy nanovo — aj v našom vlastnom dejinnom príbehu. Ani my sa na našej vlastnej ceste nezaobídeme bez prebúdzania pamäti. Spomienka na minulosť a rozprávanie o nej je zároveň spomienkou na utrpenia, obete, neprávosti. To však zároveň znamená pýtať sa, kto a prečo tieto utrpenia spôsoboval, a ako žijú dnes tí, čo takto konali. Takto sa spomienka stáva nebezpečnou spomienkou, pamäť nebezpečnou pamäťou a rozprávanie nebezpečným rozprávaním. Príbehy utrpenia, príbehy obetí dejín, dávnejších i tých nedávnych, sa v tomto zmysle stávajú nebezpečnými príbehmi. Konkrétnosť takejto pamäti, spomienky a takéhoto rozprávania, konkrétnosť „nebezpečných príbehov“ je taká, že mnohým prekáža a majú nutkavú potrebu banalizovať minulosť, redukovať priestor rozprávania a pamäti, či napádať tých, ktorí prebúdzajú nebezpečnú pamäť a zároveň odhaľujú pravdu o dnešných mocných. Zabúdať na minulé utrpenia znamená bez odporu sa poddať ich nezmyselnosti. Vytesňovanie pamäti a ľahostajnosť voči minulosti prináša iba prázdne sľuby pre prítomnosť. A neodkrývať a adresne nepomenúvať dnešné zlo znamená umožniť mu, aby sa pohodlne šírilo a ničilo samotné základy novej spoločnosti. A tak sa ani dnes, keď jedni prebúdzajú v politike boľševickú mentalitu a účelovo sa spájajú s nacionalistickým grobianstvom, ktoré sa šíri ako nákaza a uvoľňuje tie najnižšie a najprimitívnejšie pudy, nesmieme vzdať prebúdzania a udržiavania dejinnej pamäti. Nesmieme sa vzdať spomienok a ani pripomínania takzvaných nebezpečných príbehov. A nesmieme sa vzdať zápasu za slušnejšiu a spravodlivejšiu spoločnosť. Nevzdávajme sa tohto všetkého, hoci by to dnešná moc tak veľmi chcela.
Priatelia, želám vám veľa síl, statočnosti a odvahy aj uprostred dnešného marazmu a politického bahna zápasiť za všetko to, k čomu sme vykročili pred devätnástimi rokmi.
Bratislava, SND, 17. novembra 2008
Text kňaza J. K. Balazsa nám všetkým priniesla Maja Ničová
******************************************************************
Zemřel Karel Plocek
Datum: 18.1.2009 v 10:44
Nerada oznamuji do světa takové zprávy. Kdo jste měl příležitost se někdy potkat s Karlem Plockem, skautem, kamarádem a předsedou Smírčí komise KPV, přijďte se s ním rozloučit ve čtvrtek 22. ledna 2009, ve 12 hodin do obřadní síně strašnického krematoria. Pro Vás Dcery přidávám, že to byl onen člověk, který se zastal audiovizuálního projektu v Parlamentu ČR a který vyzval poslance, aby pomohli. Snad Vám výřez z fotografie právě ze zasedací místnosti poslanecké sněmovny pana Plocka připomene.
Aby se Vám lépe vzpomínalo, otevřete si tento link:
http://www.kpv-praha15.wz.cz/kpv_historie_pribehy13.htm
***************************************************************
Na komunisty si zvykat nechceme — Podpořte petici
Datum: 18.1.2009 v 12:23
Vážení přátelé,
děkujeme za Vaši podporu petice „Na komunisty si zvykat nechceme!“ a přejeme Vám, alespoň takto dodatečně, vše nejlepší do nového roku.
Pod petici se nás podepsalo již více než 60 tisíc. Vzhledem k tomu, že jsme tuto petici začínali jako čtyři fyzické osoby, aniž by za námi stála jakákoli organizace či politická strana (a tudíž finanční zázemí), považujeme to zaveliký úspěch. Za ten patří velký dík právě Vám a Vaší aktivitě. Vždyť vzhledem k nedostatku financí a tím i marketingových a reklamních nástrojů se povědomí opetici šířilo jen prostřednictvím mailů a díky několika málo článkům a zmínkám několika médií.
6. ledna jsme uspořádali tiskovou konferenci, na které jsme představili některé své další kroky. Nejbližším z nich byl apel na vládu, aby se zabývala podnětem Senátu ČR a postoupila rozhodnutí o legálnosti KSČM příslušnému soudu. To jsme provedli 19. ledna 2009 formou otevřeného dopisu (viz příloha) a „Šeku k odvaze“předaném na Úřad vlády ČR. Tím jsme dali vládě 30 denní lhůtu pro vyjádření k tomuto problému.
Rádi bychom Vás touto cestou požádali ještě o spolupráci. Zkuste dát vědět o této aktivitě ještě jednou svým známým, ať nárůstem počtu hlasů v tomto období jsou si představitelé vlády vědomi důležitosti této otázky a jejího projednání.
Také postupně vylepšujeme naše stránky. Můžete si tam nyní stáhnout jak petiční arch, tak i plakát, tiskovou zprávu nebo banner na Vaše stránky (na stránce„Petice“) či otevřený dopis předsedovi vlády (Předání otevřeného dopisu). Taképomalu zprovozňujeme stránku „Ohlasy“, kterou budeme postupně doplňovat.
Posíláte nám také zprávy o duplicitě jmen či informace o různých provokatérech.Děkujeme i za tyto zprávy. (Pokud je doplníte i o číslo a jméno, bude to úplněideální.) Tyto provokatéry postupně mažeme. Vzhledem k tomu, že máme všichni čtyři členové petičního výboru svá občanská povolání a této aktivitě se věnujemeve svém volném čase, dochází občas ke zpoždění v našich reakcích. Snad to pochopíte.
K plánovaným dalším akcím nechceme zatím mnoho prozrazovat, protože záleží na reakci vlády v plánovaných třiceti dnech. Určitě to bude nějaká reakce na její činnost či nečinnost ve věci podnětu k Nejvyššímu správnímu soudu ČR. Každopádně, tak jako každý rok, budeme organizovat 24. února pietní shromážděnív Praze u pomníku obětem komunismu. (Zvláště v těchto dnech je potřeba si připomínat, že vláda komunistické strany nevedla jen k frontám na banány, ale především k tisícům mrtvých občanů Československa.) Pozvánka na tuto akci, kteráse uskuteční v Praze, se objeví v nejbližší době na našich internetových stránkách. (Průběh minulých akcí můžete shlédnout v archivu na našich stránkách.)
V případě, že by Vás napadlo uskutečnit také pietní shromáždění v místě Vašeho bydliště (na nějakém vhodném místě), připojit se tak 24. února večer k nám a uctít tak životy zabitých komunistickou diktaturou, dejte nám vědět. Termín a místo shromáždění zveřejníme na našich stránkách a určitě se najde více lidí i ve Vašem okolí. Také Vám případně zašleme jednotně zpracovanou grafiku pozvánky pro vytištění. Dejme komunistům jasně najevo, že jejich zločiny nemohou být a nebudou promlčeny.
Děkujeme ještě jednou za Vaši podporu, názory připomínky i toleranci a těšíme se ze spolupráce s Vámi.
Petiční výbor
***************************************************************
Na komunisty si zvykat nechceme
Datum: 22.2.2009 v 7:57
Konec února a je tu čas říci určitému konání, určitým lidem NE. Připojme se alespoň ve vzpomínkách.
Vážení přátelé,
děkujeme Vám, že nám zachováváte přízeň a těší nás Vaše reakce.Dnešním e-mailem bychom Vám rádi připomněli naši nejbližší akci. Budeme rádi,když spolu s námi zapálíte v předvečer tzv. Vítězného února svíčku za oběti komunismu.
V úterý 24. února 2009 v 18.00 se u pomníku obětem komunistického režimu napražském Újezdě bude konat již posedmé vzpomínka na ty, kteří za své smýšlení asvobodné jednání byli uvězněni či zabiti totalitní mocí. K přítomným promluví rektor Univerzity Karlovy Prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc. a zástupci Konfederace politických vězňů. Zpěvem a hudbou akci doprovodí mladý písničkář a herec TomášKlus. Tradiční duchovní slovo pak pronese Mons. František Radkovský — biskup plzeňský. Pozvánku ke stažení naleznete na naší webové stránce http://www.viteznyunor.cz/…09_Praha.pdf . Fotografie z akce a naše prohlášení reagující na dopis z Úřadu vlády se na stránce objeví během příštího týdne, a proto ji prosím sledujte.
Připomenutí komunistického bezpráví se však neuskuteční jen v Praze! 24.2. se od 17:00 uskuteční shromáždění v Brně u Památníku obětí světových válek a komunismu (před Justičním palácem v Roosveltově ulici). Pozvánku ke stažení naleznete na naší webové stráncehttp://www.viteznyunor.cz/_d/pozvanka_unor2009_Brno.pdf .24. 2. se od 15:00 uskuteční shromáždění před radnicí v Hořicích.25. 2. od 16:00 pak happening v Českých Budějovicích na Lannově třídě (začátek urestaurace Vatikán) — tuto akci pořádá Institut K. H. Borovského.
Na stránce http://www.viteznyunor.cz/…obnosti.html jsme také přidali nové ohlasy známých osobností. K odběru videí se můžete přihlásit naserveru Youtube.com, název kanálu je „Komunistynechceme“.
Děkujeme ještě jednou za Vaši podporu, názory, připomínky i toleranci a těšímese s Vámi v úterý na shledanou. Přijďte a ukažme společně, že zločiny komunismu nejsou a nemohou být zapomenuty!
Petiční výbor „Na komunisty si zvykat nechceme“
****************************************************************
Blahopřání Olze Bezděkové
Datum: 21.10.2009 v 12:54
Naše kamarádka a Dcera dostala níže uvedenou informaci od Kateřiny Saparové, koordinátorky projektu Jeden svět na školách, Člověk v tísni, o. p. s.
Vážená paní Bezděková,
ráda bych Vás informovala, že Váš otec, pan Stanislav Rejthar, byl studentskou porotou vybrán jako laureát Ceny Příběhů bezpráví. Tato Cena bude slavnostně vyhlášena v rámci zahájení projektu Příběhy bezpráví, které se bude konat dne 2. listopadu 2009 od 18,30 v kině Světozor (Vodičkova 41, Praha1). Více o Ceně příběhů bezpráví se můžete dovědět zde: http://www.jedensvetnaskolach.cz/index2.php?id=341.
Byli bychom rádi, kdybyste se tohoto slavnostního večera zúčastnilaa tuto Cenu osobně převzala.
Kdo se můžete dostavit do Světozoru, přijďte Olze popřát. Ta knížka Dobří vojáci padli je hodna takového ocenění. Olga ji doslova vydupala ze země, aby vzdala hold svému tátovi, letci RAF. Více se můžete dozvědět v Olžině příběhu na našich stránkách https://www.dcery.cz/?nid=680&lang=cz
****************************************************************
Podívejte se na odkazy
Datum: 24.1.2010 v 11:33
Jana Švehlová uvádí svou presentaci na webových stránkách Moderní dějiny :http://www.moderni-dejiny.cz/…ch-768/ ;
Zdena Mašínová vidí současnost takto: http://aktualne.centrum.cz/video/?id=276066
***************************************************************
Poděkování rodiny Bílkových a Kunovských
Datum: 12.5.2011 v 10:45
Byla jsem požádána, abych uveřejnila na našich stránkách poděkování paní Jarmily Bílkové a Věry Kunovské „dcerám“ za květinové dary a vyjádření soustrasti s úmrtím sestry Bedřišky Kollerové. Činím tak a přidávám doušku, kterou připsala Jana Švehlová ke smutné zprávě o Bedřiščině skonu:
„Pokud budeme o Bedřišce mluvit, bude s námi… „
***************************************************************
Dagmar Šimková znovu navržena na Řád TGM
Datum: 17.6.2011 v 14:46
http://nezapomente.cz/view/kniha_byly_jsme_tak_taky
Na Řád T. G. Masaryka je pak navržena opět In memoriam Dagmar Šimková, autorka knihy Byly jsme tam taky
***************************************************************
Hanička Truncová byla oceněna
Datum: 3.5.2012 v 11:49
www.menetekel.cz/cz/aktualne/pani-hana-truncova-byla-ocenena-za-odvahu/
www.politictivezni.cz/rozhovor-s-hanou-truncovou.html
www.politictivezni.cz/hana-truncova-cena-pribehu-bezpravi-2011.html
*************************************************************
Komunistky si dovolují dávat trestní oznámení na Zdenu Mašínovou
http://www.lidovky.cz/komunisticke-poslankyne-podaly-trestni-oznameni-na-masinovou-pvj-/ln_domov.asp?c=A111121_140632_ln_domov_glu
*************************************************************
Dcery všemi silami podporují
Datum: 15.12.2012 v 11:33
PODPORA
Bratříčku, zavírej vrátka !
Ano, v situaci dnešního ohrožení přicházejí na pomoc dějiny. A byť dnes komunistická ideologie zatím nepřichází v železných maringotkách a vzala na sebe jinou podobu, tím spíše je morálním příkazem postavit se proti ní pro lidi a zemi, kde ideály humanity jsou odedávna domovem.
V situaci, kdy je znovu nutné jít do boje proti těm, kdo demokracii zneužívají, a bránit nezadatelné hodnoty lidské civilizace, jste se vy pro tento boj rozhodli a tyto hodnoty bráníte. Vyslovujeme vám svoji plnou podporu — my, bývalé vězenkyně a vězňové komunistického režimu, sdružení v Konfederaci politických vězňů ČR, my — dcery těchto vězenkyň a vězňů, bránící jejich památku ve sdružení Dcery 50. let, my — vaše kolegyně a kolegové z Pražského akademického klubu 48, někdejší studentky a studenti, kteří jako první a jediní svým pochodem na Pražský hrad vyjádřili svoji podporu tehdejšímu prezidentovi republiky Edvardu Benešovi, my — pétépáci ze Svazu Pomocných technických praporů — Vojenských táborů nucených prací ČR, a také jménem dalších organizací sdružených v iniciativě „Právní narovnání zločinů komunismu“.
Slibujeme vám, že, dokud nám síly stačí, budeme s vámi a že spolu s vámi z Jihočeského kraje i z dalších krajů budeme bojovat za naše společné přesvědčení a spolu s vámi chránit nezadatelné hodnoty lidské civilizace — ty nejsou založeny na nenávisti, třídním boji, násilí a totalitě komunismu.
Jsou to opět studenti, tak jako v roce 1848, 1939, 1948, 1968 a 1989, jimž záleží na svobodě učení, bádání, na svobodě celé společnosti.
V Praze 14. prosince 2012.
KPV ČR Dcery 50. let PAK 48 Svaz PTP-VTNP ČR Akce Mene Tekel
****************************************************************
Pozvánka na křest knihy
****************************************************************
Mladí lidé budou pátrat po hrdinech z období komunismu
Člověk v tísni s názvem: „Mladí lidé budou pátrat po hrdinech z období komunismu, 3. ročník Ceny Příběhů bezpráví je vyhlášen“. Praha, 5. září 2011 — Jeden svět na školách, vzdělávací program společnosti Člověk v tísni, vyhlašuje 3. ročník Ceny Příběhů bezpráví. Od začátku školního roku až do 10. října 2011 mají mladí lidé možnost ve svém okolí vyhledávat osobnosti, které projevily v období komunistického režimu mimořádnou odvahu a za své činy si zaslouží ocenění. Nominace jsou přijímány od všech žáků a studentů ve věku 13 — 21 let a o vybraných laureátech rozhodne studentská porota. Letošní ročník je věnován památce pana Pavla Tigrida. Ocenění budou pamětníkům nebo jejich příbuzným předána v rámci slavnostního zahájení 7. ročníku Příběhů bezpráví — měsíce filmu na školách dne 1. listopadu 2011 v pražském kině Lucerna.
Více informací o akci i projektu Příběhy bezpráví naleznete na níže uvedených odkazech: www.pribehybezpravi.cz | www.facebook.com/pribehybezpravi.
***************************************************************
Zemřela Radka Dulíková
Eva Langrová mi napsala: v pondělí zemřela Radka Dulíková, jelikož uveřejňuješ také tyto zprávy, myslím že jako dcera politického vězně si na našich stránkách zaslouží vzpomínku.Kdo poslouchá ČR6 ví,že byla redaktorkou a Pražačky ví také o jiných aktivitách. Bohužel mezi nás poslední dobou už nechodila.
http://www.novinky.cz/vase-zpravy/praha/433—6392-zemrela-herecka-radka-dulikova.html
****************************************************************
Zemřel protikomunistický odbojář Ctirad Mašín,
odvážný Čech, politický vězeň, přímý člověk a skutečný hrdina.
Zesnul dnes 13. srpna 2011, v rodinném kruhu v Clevelandu (Ohio, USA). Byl u něj také bratr Josef a sestra Zdena. Ctirad byl synem generála Josefa Mašína, který byl spolu s Václavem Morávkem a Josefem Balabánem členem legendární zpravodajské organizace Tři králové, která v tehdejším protektorátu bojovala na domácí půdě proti nacistům. Otce pan nacisté popravili. V roce 1945 byli bratři Ctirad a Josef vyznamenáni prezidentem Edvardem Benešem čs. medailí Za chrabrost za “osobní statečnost v době války“.
Syn válečného hrdiny se nesmířil s komunistickým převzetím moci v únoru 1948. I přes davovou hysterii Čechů budujících spolu s KSČ socialismus se Ctirad pokoušel s bratrem Josefem, s kamarády Janatou a Švédou o sabotáže. Zmocňoval se zbraní pro přípravu odboje proti komunistické diktatuře. V zoufalé atmosféře každodenního strachu o život svůj a svých blízkých a v atmosféře běsnění rudých živlů z KSČ, z jejích Lidových milic a z její policie SNB, masově popravujících a věznících veškerou opozici došel s kamarády až na samu hranici únosného odboje zabitím tří místních komunistů. Tento skutek dnes rozděluje společnost na část uznávající oprávněnost zabíjet nepřátele, když zde existoval komunisty vyhlášený třídní boj — tedy pro ně typický druh občanské války, a na část vnímající tyto skutky jako zbytečné vraždy už za tou těžko určitelnou hranicí životní nezbytnosti. Pro historické pochopení je nutné ponořit se do dobových souvislostí a tehdejší extrémně nebezpečné atmosféry, kdy šlo odbojným nekomunistům a jejich rodinám v třídním boji trvale o život. Za plánovaný útěk z Československa strávil Ctirad 22 měsíců v uranových dolech v Jáchymově. Koncentráčnické podmínky, ozáření uranem, podlomené zdraví vězňů.
Poté se ze zaminovaného a zadrátovaného komunistického Československa a Východního Německa prostřílel s bratrem a kamarádem Paumerem přes 20.000 komunistických policistů na Západ. Ostatní kamarádi zahynuli nebo byli komunisty na Pankráci popraveni. Po 29 dnech porazil sovětský koncentrák Východní Evropa a ocitl se s bratrem a s Paumerem ve svobodné zemi v Západním Berlíně. Zde sloužili v americké armádě a připravovali se na válku proti komunistům. Zbytek života pak strávil s rodinou v USA. Byť nebyl nikdy úředně obviněn, do Československa se již nikdy nevrátil.
Naše občanské sdružení vzdává nejvyšší hold tomuto statečnému muži, politickému vězni a veteránovi studené války. Jeho dětem, jeho bratru Josefovi a jeho setře Zdeně sdělujeme upřímnou soustrast.
Radku, děkujeme Ti. Ukázal jsi nám světlo v době národního temna…
Za občanské sdružení Jiří Kubík, jednatel
***************************************************************
Křest knihy příběhů Dcer a úmrtí paní Hany Pražákové
Čas letí jako splašený. Když se občas blížím k Jičínu, hledím na vrch Veliš. Párkrát jsem se pod ním zastavila, abych zapálila svíčku Františku Křelinovi, vězněnému spisovateli. Vždycky jsem o své cestě na hřbitov v Podhrádí psala jeho dceři paní Haně Pražákové do Brna. Paní Hana mi odpovídala, těšilo ji, že se na hrobě rozsvítí svíčka. Ona vlastně převzala od tatínka štafetový kolík. Ano, psala. Její vzpomínky na tatínka najdete v knize Nadějí tu žijem
Bohužel, už nemám komu psát. Paní Hana Pražáková v prosinci loňského roku zemřela ve věku osmdesáti let. Kolík už dávno převzala její dcera Markéta Hejkalová. Také ona je autorkou mnoha knih.
Na konci letošního října, tedy na opravdovém jeho konci v pondělí 31. konečně pokřtíme knihu příběhů Dcer. Mezi šedesáti dvěma příběhy bude i ten od paní Hany Pražákové. Byla tak laskava a svolila s uveřejněním.
Mrzí mě, že poslední setkání s oběma manžely Pražákovými jsme zažili v Sovových mlýnech před dvěma lety. A před tím jsme se ještě viděli na křtu knihy jejich dcery Markéty v NeoLuxoru. Ale takový je život. Dostáváme a dáváme dál. Někdo odejde dřív, jiný později. Vzpomínky těch, které už mezi námi nejsou, budou alespoň zhmotněny v naší knize. Už se na ni těším. Vzdáme tak hold našim rodičům i už zemřelým Dcerám.
***************************************************************
Spiš Františka Jarovského
Dňa 11. júna 2011 sa konal XI. ročník Spiš Františka Javorského v Spišskej Novej Vsi. Tento ročník bol venovaný Svedectvám detí politických väzňov.
V úvode seminára odznela prednáška Lenky Lubuškej Perzekúcie občanov Československa. Avšak hlavné a veľmi zaujímavé boli samotné príspevky detí a vnúčat bývalých politických väzňov. Poodhalili nám svoje vnútro, svoje pocity a vnímanie zložitej životnej situácie.
Svoje svedectvo podali Juliana Brezinská, Naďa Evansonová, Ľubomíra Gondová, Ľudmila Horváthová, Mária Jurčovičová, Mária Kačaniová, Michal Klučár, Metod Krajňák, Jarmila Morbacherová, Ľudovít Petraško, Bibiana Sedláčková, Margita Smatanová, Mária Šelepová a Elena Vrablecová.
Ako posledný príspevok odznel pozdrav od členky rady občianského združenia Dcéry 50.tych rokov Ing. Zuzany Vittvarovej.
Neoceniteľné boli aj vstupy moderátora seminára Rudolfa Dobiáša. V rámci svojej sebareflexie vyjadril svoj obdiv k ženám a deťom, ktoré museli žiť v nepriateľskom prostredí a každodenne znášať príkoria.
Po seminári sa účastníci premiestnili do mestského cintorína, kde položili kvety a vzdali hold obetiam komunizmu.
**************************************************************
Rozloučení s paní Miladou Šulcovou
Už se zase mezi nás vloudila kmotřička Smrt a odvedla nám Miládku. Bože, opět si uvědomuji, že jsem nestihla zajet do Kladna a s Miladou pohovořit. Slibovaly jsme si to. Její krásné písmo a příběh, o který se s námi rozdělila, nám však zůstanou. Přijela tenkrát mezi nás s manželem. Do Carpe Diem. Pamatuji si na ni a budu si ji uchovávat v paměti dlouho. Napsala tenkrát o statečné mamince a o lidech, kteří v té těžké době 50. let pomáhali. Milado, Tvé vzpomínky nezapadnou, už nyní jsou součástí naší společné paměti, v září vyjdou i knižně. To Ti slibuji, loučím se a děkuji.
https://www.dcery.cz/?nid=622&lang=cz
https://www.dcery.cz/?nid=607&lang=cz
***************************************************************
Bedřiška stejně jak žila, tak tiše odešla
**************************************************************
Spravedlnost v právním státě
Nevím, zda existují náhody (jsem přesvědčena, že nikoli), ale krátce poté se mi podařilo oslovit paní Dr. Ivu Brožovou, předsedkyni Nejvyššího soudu ČR a pana místopředsedu Senátu Dr. Petra Pitharta. Oba vyjádřili ochotu se na realizaci takové konference podílet a stát se jejími hostiteli. Pan místopředseda zajistil pro konání konference prostory Senátu a celé technické zázemí a jeho skvělá asistentka pak to nekonečné obesílání zvaných hostů a jejich registrace. Paní předsedkyně s laskavostí sobě vlastní (koneckonců také patří mezi nás, protože i její otec byl souzen komunistickým soudem coby anglický letec) zajistila obsazení panelů téměř hvězdné (což se samozřejmě netýká mé maličkosti) a s nekonečnou trpělivostí řeší mé další organizační nápady a připomínky (mimochodem — promiňte mi tu zvláštní asociaci myšlenek — ale už jsem se na těchto ctěných webových stránkách zmínila, že nejsem zdaleka jediná, kdo si myslí, že tato republika by si po téměř stu letech své existence konečně zasloužila dámu ve svém čele?). A ještě jedno poděkování — další z nás. Zuzana Vittvarová mi nezištně pomohla vytvořit (ne, to byla určitá formulační neobratnost, správná verze zní Zuzana Vittvarová vytvořila) pozvánky na konferenci. Byl to můj úkol a já bych ho sama nikdy nezvládla. Pozvánky byly přijaty bez připomínek a jsou velmi úspěšné. Konečně, Zuzana má nehynoucí a výlučné zásluhy na tvorbě těchto webových stránek, takže své grafické dovednosti skvěle zúročila.
Takže, až na drobné zádrhele, malá nedorozumění a náhlé změny programu, se skutečně, cca pět měsíců poté, co jsem s prvotním nápadem oslovila pana prezidenta, podařilo konferenci uspořádat. Milé dámy, jistě se samy zajímáte o naši zem. To je nám všem v tomto společenství dáno téměř geneticky. Věřím, že sdílíte i můj názor, že konference o právu je právě v této chvíli potřebná. Jsem moc ráda, že tento můj názor sdílí i široká veřejnost. Počet zájemců o účast vysoko převýšil kapacitní možnosti Senátu. Je mi opravdu líto, že se nemohou zúčastnit všichni, kdo se o toto téma zajímají. Na druhé straně mne tak obrovský zájem naplňuje novou nadějí. Nadějí, že tato společnost, byť zažívá těžké chvíle deziluze, se nechce vrátit k pasivitě normalizační doby. Lidé se chtějí podílet na chodu této země a její mravní klima jim není lhostejné. K účasti se přihlásilo mnoho studentů a mladých začínajících právníků. I to mne naplňuje optimismem.
Celodenní konference s názvem, který jsem použila zároveň jako titulek k tomuto příspěvku, se bude konat 18. dubna 2011, na půdě Senátu Parlamentu ČR, pod záštitou předsedy Senátu a za osobní podpory Václava Havla. Prosím, držte jí pěsti, ať je této zemi prospěšná.
Markéta Čermínová
http://www.milanstech.cz/?id=obsah&cid=1937
http://www.ejustice.cz/iva-brozova-nasi-listopadove-revoluci-chybela-destruktivni-faze
Paní doktorka Brožová patří také mezi nás.
**************************************************************
Lída Zouharová — Švédová převzala medaili
Přísahali republice — vojáci v 3. odboji
Ve čtvrtek 24.února 2011 — v předvečer 63. výročí komunistického únorového puče — se uskutečnila ve Vojenském historickém archivu v Praze na Žižkově slavnostní vernisáž výstavy PŘÍSAHALI REPUBLICE — VOJÁCI V 3.ODBOJI. Účastníci si připomněli, že ne všichni občané Československa přijali komunistický teror s odevzdaností, ale byli i tací, kteří se mu dokázali postavit s nasazením vlastního života.
Ministr obrany Alexandr Vondra při této příležitosti udělil nejvyšší rezortní vyznamenání členům odbojové skupiny bratří Mašínů. Zlatou lipovou ratolest, dílo Františka Kupky, převzali příbuzní vyznamenaných.
Za Milana Paumera, zemřelého 22.července 2010, in memoriam udělené vyznamenání převzal jeho bratr Zdeněk Paumer. Za komunisty 2. května 1955 popraveného Václava Švédu in memoriam udělené vyznamenání převzala jeho dcera Ludmila Zouharová-Švédová. Za komunisty 2. května 1955 popraveného Zbyňka Janatu in memoriam udělené vyznamenání převzala Doc.PhDr.Hana Šmahelová, CSc. Ministr Alexandr Vondra ocenil nejvyšším rezortním vyznamenáním Zlatou lipovou ratolestí též ing.Vladimíra Hradce, kterému jeho spolubojovníci říkali „Kikina“ a odbojové skupině bratří Mašínů pomáhal zejména jako technik a zbrojíř. Byl za to odsouzen na 22 let do vězení. Za Vladimíra Hradce, který v těchto dnech pobývá mimo republiku, vyznamenání přijal jeho synovec pan Jiří Hradec.
Ozdobou na slavnosti převažujícího vojenského prostředí byla dcera Josefa Mašína Sandra Masin, která přečetla dopis bratrů Ctirada a Josefa, kteří žijí v USA: „Ani světové zhroucení komunistického systému po roce 1989 neznamenalo konec kontinuity komunistických zákonů v České republice. Ti, kteří proti komunistickému teroru bojovali a byli dopadeni, pokud nebyli popraveni nebo nezemřeli v komunistických žalářích, jsou dodnes nositeli zbytkových trestů. Jejich tehdejší soudci konají dále své řemeslo. Období komunistického útlaku po sobě zanechalo v Čechách morální trosky, kterých jsme svědky i dnes. Děkujeme všem, kteří umožnili tuto výstavu, která by měla českému národu být připomínkou toho, že svoboda a demokracie nejsou zadarmo.“ Bratři tak znovu osvětlili, proč zatím nechtějí přijet do České republiky, ve které stále ještě spatřují velké deficity na cestě k demokracii a právnímu státu.
Své slovo připojila Zdeňka Mašínová a připomněla osobnost rovněž komunisty 2. května 1955 popraveného strýce Ctibora Nováka, který byl vojákem, účastníkem druhého odboje a později pomáhal odbojové skupině bratří Mašínů. Zdeňka Mašínová přijala pozvání ministra Vondry s podmínkou, že na vernisáži nebude přítomna MUDr.Naděžda Kavalírová, předsedkyně KPV, kterou pokládá za „osobu naprosto nedůvěryhodnou“. Takto ji označila již v minulosti, kdy v její přítomnosti odmítla převzít vyznamenání pro svého otce od ministryně Parkanové.
Vernisáže se zúčastnila řada významných historiků i Daniel Herman, ředitel ÚSTR a jeho poradce Pavel Žáček, přítomny byly další významné osobnosti, mezi nimi prof.František Šmahel, Jiří Liška, bývalý místopředseda Senátu, Vladimír Hučín, tajemník Nadačního fondu angažovaných nestraníků NFAN, František Přeslička, předseda KPV Přerov a další.
Autor výstavy pplk. PhDr. Eduard Stehlík ve svém projevu zdůraznil, že činy bratří Mašínů je nutné vidět v historickém kontextu. Vnímáme je jako pokračování boje Čechoslováků za svobodu a demokracii. Mašínové neodcházeli na západ ve snaze „utíkat“ z republiky. Chtěli se vrátit a přinést do země svobodu a demokracii. Stejně jako vojáci odcházející před Hitlerem i oni odcházeli s myšlenkou, že budou v zahraničních armádách bojovat za osvobození republiky od vraždícího totalitního režimu.
O tom svědčí i předměty, které rodiny Mašínů a Milana Paumera věnovaly Vojenskému historickému archivu a návštěvníci Armádního muzea na Žižkově si je v dalších dnech mohou prohlédnout. Těžko říct, který z nich je významnější. Pozornost budí legendární kulka z pistole východoněmeckého příslušníka VOPO, která pronikla do břicha Milana Paumera 30.října 1955 nedaleko od Berlína, kam s pomocí Josefa Mašína nakonec s vypětím všech sil dorazili. Ale stejně důležité je i vyznamenání od presidenta Beneše za chrabrost v boji s nacistickými okupanty, kterého se bratrům Mašínům dostalo již v roce 1946. Unikátní je též osvědčení Ctiradovi Mašínovi za absolvování kurzu svazu brannosti vedeného v prosinci 1948 bývalým partyzánem. S trochou nadsázky dá se říct, že Ctirad Mašín měl pro vedení partyzánské války i úřední oprávnění. Milovníci vojenské historie uvítají vystavení i dalších předmětů z působení v armádě USA, vojenských známek, baretů, hodinek, uniformy apod.
Expozice věnovaná třetímu odboji nabízí návštěvníkům Armádního muzea na Žižkově i další předměty vztahující se k působení našich vojáků v západních armádách po roce 1948, ale dokumentuje též příslušníky Pomocných technických praporů i bývalé vojáky Československé armády, které režim uvrhl po roce 1948 do vězení. Význam hrdinství pro dnešek vyzdvihl ve svém projevu i ministr obrany Alexandr Vondra: „V naší novodobé historii po roce 1948 máme málo hrdinů. Máme tendenci hrdinské činy různě relativizovat, stále vidíme pochyby a klademe si otázky. Ve skutečnosti bychom místo otazníku potřebovali vykřičník. Říci jasně, že někdo měl odvahu s komunistickým režimem bojovat.“
Expozice Armádního muzea na Vítkově stojí za návštěvu.
Expozice Armádního muzea na Vítkově stojí za návštěvu.
FOTOGRAFIE v náhledové kvalitě najdete s pomocí tohoto veřejného odkazu:http://www.facebook.com/album.php?aid=335636&id=702098968&l=387c2e276a
další odkazy:http://www.vhu.cz/cs/novinky/473/http://www.vhu.cz/cs/novinky/475/
Autor: Martin Vadas
***************************************************************
Co může být krásnější, než narození nového tvorečka
Napsala nám Libuška Hlaváčková, maminka milé mladé fotografky Savy, která obrázky Dcer vystavovala na Mene Tekel 2010:
„Savě se narodil syn v neděli dopoledne, i já jsem byla spolu s tatínkem u celého porodu, když se chlapeček vyklubal na svět. Ten pocit se vůbec nedá popsat. Chlapeček i Sava jsou v pořádku. 3,55 kg a 52 cm. Jmenuje se Otis-Zeno, já mu říkám Otýsek. Je hrozně roztomilý a všichni jsme šťastní.“
Nám nezbývá než poslat do Curychu velkou gratulaci a upřímné přání ke zdraví všech, maminky, babičky, tatínka a malého Otýska. Zkrátka ta koleda na Štěpána se vydařila. Savo, pozor na ledu!
***************************************************************
Než jsem chystala tyto poslední věty letošního roku, byla jsem
na “Rybovce“, po velkém aplausu pro všechny účinkující jsme ještě zazpívali „Narodil se…“, pak jsem se jako zázrakem potkala s úžasným dopisem Ježíškovi od našeho herce, který se svým uměním zapsal do srdcí mnohého z nás. Než ho dám k dispozici, chtěla bych Vám všem popřát krásné Vánoce a v roce 2011 rozbalte alespoň některé z těch dárků, o něž si pan Karel Höger psal před čtyřiceti lety. Tento dopis se objevil v knize Z hercova zápisníku. Já jsem ho našla na www.boskovicko.cz
Milé Ježíšku,
píšu Ti řečó, keró sem Ti névic psával, dyž sem byl děcko. Je takovypřislovi: „Kobyla jednó hřibětem, člověk dvakrát ditětem.“ A já si je okaždéch Vánocách opakuju, protože o každéch Vánocách tóžim bytobdarované. A né tak běžně a taky né nejakéma drahocenéma darama, láskyplně přitisknutelnéma k srdcu, jejichž nevšednosť bych tak nejak předem tušil, a proto ze špatně ovladatelnó zvědavosťó bych obcházel kolem stromku, pod kerym by ležely. Nevim teda, jakó formu by měl mit a v čém by byl zabalené tento dárek: lidsky porozuměni, laskavosť, lidská slušnosť, prostě všechnyatributy humanismu, kery se bohužel obnosily a bez keréch se špatně žije.
Šak Ty si s tém měl za svyho života dosť obtíži a sotvas to lidem vložil do srdca, zase jim to nekudyma vypadlo. No, a pak bych chcél v malované škatulce špetku času se schopnosťó děckyho porozuměni pro krásu přirody, obrazu, hudby, barve, gdy bych to všechno miloval a zbytečně se neptal proč. A pak v jednym baličku hodněvá lásky lidí, na keréch mně záleži, i dyž je třeba neznám, idyž se třeba ozvó jen psanim, že sem udělal něco, co promluvilo k jejich srdcám. Šlo by to? Už předem Ti děkuje
Tvuj Karel Höger
Že je to krásně napsané, člověku se až tají dech. Považuji Vás za lidi, na kterých mi záleží, proto Vám tato slova přeposílám.
Zuzana Vittvarová
***************************************************************
Radostné a požehnané vánoce
Vážené dámy,
jako nejmladší z vás všech mi patří imaginární právo rozdělovat dárky u našeho imaginárního vánočního stolu a blahopřát ostatním k Vánocům. Věřte, že to dělám nesmírně ráda. Jsem ráda, že existuje naše společenství a že je silné. Nepochybně každá z nás si (kdysi) prožila svou dávku nespravedlnosti a křivdy. Těší mne, že tyto prožitky nezpůsobily ukřivděnost či zatrpklost, ale motivují a nutí nás k tomu, abychom tyto negativní vjemy přetavily do budoucích pozitiv, abychom neustále přispívaly k tomu, aby se duše tohoto národa neztratila, aby dějiny nebyly zapomenuty a abychom nebyli nuceni si je zopakovat. Není to jednoduchý úkol, ale mám za to, že jsme se jej zhostily, jak jsme nejlépe dovedly.
Nejsem spisovatelka, tím méně mistr psaného slova. Dokonce mám leckdy pocit, že vše důležité, hodnotné a zásadní již bylo řečeno či napsáno lidmi mnohem moudřejšími a chytřejšími, než jsem já, a že by ke zlepšení dalšího běhu světa úplně postačovalo, kdybychom si jejich slova častěji připomínali. Když jsem se zamýšlela nad tím, co bych na tomto místě jako nejmladší vám všem zkušenějším měla a mohla přát, opět jsem se — dle svého zvyku — uchýlila k ideám těch moudrých. Nechci, aby to vyznělo jako klišé (neboť tak odpovídá většina dotázaných), pokud zde napíšu, že ze všech květin miluji nejvíce čajové růže a ze všech spisovatelů Karla Čapka. Je to skutečně tak. Už jemu vytýkala dobová kritika, že se příliš staví „za národ“, „za pravdu“, že je možná až naivně patetický. Já mu rozumím. Tím výrazněji pak taková nemodernost či dokonce nemódnost vyniká v mém věku a v této době. Ale stále tuto svoji staromódnost považuji za lepší než snahu hlásat jen populární názory, abychom se my sami stali populárnějšími, oblíbenějšími, abychom se pro ty ostatní stali ikonou. A protože Karel Čapek byl nepochybně mnohem moudřejší a chytřejší, než já, odcituji na tomto místě jeho přání, které on sám nazval Modlitbou za pravdu:
„Bože, vrať světu pravdu! Bude to víc, než smlouva míru, bude to cennější než každé spojenectví. Nikdo, žádný národ, žádný stát si nebudiž jist, pokud mohou být lidské vztahy kdykoli korumpovány nástroji lži. Nebude jistoty, nebude smluv, nebude ničeho platného a bezpečného, pokud vědomí kteréhokoliv národa bude zkřivováno záměrnou lží. Za každou lží jde úklad a násilí; každá lež je útok na bezpečí světa. Nikdo nebude žít v míru ani za nejsilnější hradbou z oceli a betonu; okřídlená lež se vysměje všem vašim pevnostem. Zbavit svět lži je víc než odzbrojení. Jaké to bylo divné jasnozření, když náš Masaryk vepsal do našeho státního znaku slova Pravda vítězí. Jako by tušil, že jednou lež podnikne generální útok na náš stát a národ, a už předem razil heslo pro toto utkání. S tím heslem můžeme jít do boje; ale jenom s tím heslem může jít celý svět do míru. Neboť jenom bez lži se mohou lidé a národy dorozumět, ať mluví jazykem kterýmkoliv. Bože, vrať světu pravdu.“
Radostné a požehnané Vánoce!
Markéta Čermínová
****************************************************************
Nová sbírka k dějinám protikomunistického odporu a komunistické perzekuce v Národním muzeu
Národní muzeum se obrací k široké veřejnosti se žádostí o pomoc při sběru a dokumentaci projevů odboje, odporu a komunistické represe z let 1948—1989. Žádáme ty, kteří mají ve svém vlastnictví některý z níže uvedených předmětů a byli by rádi, aby zůstaly zachovány i pro další generace, aby takové předměty a věci věnovali Národnímu muzeu pro výstavní a dokumentační účely.
I) Hmotné artefakty
- Předměty spojené s protikomunistickými aktivitami — vysílačky, různé nástroje, fotoaparáty, záznamové přístroje, předměty denní potřeby, rozmnožovací stroje, letáky, osobní doklady, falešné pasy, falešné občanské průkazy, průkazy odbojových skupin, falešné peníze atd.
- Případné písemné záznamy protikomunistických aktivit a komunistické represe — zápisníky, památníky, deníky, protikomunistické texty, odbojové výzvy, politické programy, samizdatové texty, osobní korespondence, dopisy z vězení, dokumenty spojené s perzekucí člověka, texty básní, písní, říkanek, vtipů atd.
- Předměty spojené s komunistickou represí — výrobky vězně, tajně vyráběné dárky pro blízké, vězeňský oděv, předměty každodenní potřeby, nádobí, různé pomůcky vězněného člověka, vězeňské kresby atd.
II ) Fotografická dokumentace
- Dobové fotografie všech aktivit spojených s protikomunistickými aktivitami a komunistickou represí (např.: fotografie umístění mrtvých schránek, předmětů odbojových aktivit, skrýší, různých strojů, fotografie vězeňských zařízení, vojenských budov, sídel národních výborů, stranických sekretariátů, hraničních pásem, poškozených budov, soch, fotografie letáků atd.
- Nápisy na veřejných místech — veršované či jinak standardizované
- Další výtvory lidské tvořivosti
- Fotografie pomníků a pamětních desek protikomunistických aktivit, komunistických obětí a míst komunistické represe z let 1968—1969 a po roce 1989 do současnosti
III) Nepublikované vzpomínky, paměti, autobiografické poznámky, nahrané či nafilmované (audio/video) vzpomínky
Máme zájem o všechny fenomény výše uvedeného typu, vytvořené v období od roku 1948—1989, v případě nepublikovaných vzpomínek, pamětí a autobiografických poznámek až do současnosti.
Sbírka nemá časově omezenou platnost, předměty a věci je možné darovat kdykoliv.
Kontakt:
Mgr. Tomáš Bursík
email: tomas_bursik (at) nm.cz
tel.: 222 781 676 mobil: 725 371 054
Národní muzeum
Oddělení novodobých českých dějin
Václavské náměstí 68
115 79 Praha 1
Budování nové sbírky k dějinám českého skautingu v Národním Muzeu Při příležitosti blížícího se stého výročí od založení skautingu v českých zemích se Národní muzeum obrací k široké veřejnosti se žádostí o pomoc při sběru předmětů a dokumentů, které se pojí s dějinami českého skautingu od jeho založení v roce 1912 až do dnešní doby.
Žádáme ty, kteří mají ve svém vlastnictví některý z níže uvedených předmětů a byli by rádi, aby zůstaly zachovány i pro další generace, aby takové předměty a věci věnovali Národnímu muzeu pro výstavní a dokumentační účely.
A. Hmotné artefakty (kroje, odznaky, totemy atd.)
B. Fotografie a další obrazové dokumenty
C. Rukopisy (vzpomínky, korespondence)
D. Audio/video dokumenty
E. Oddílové kroniky
Kontakt:
PhDr. Ivan Malý
email: ivan_maly@nm.cz
tel.: 222 781 676
Národní muzeum
Oddělení novodobých českých dějin
Václavské náměstí 68
Praha 1
****************************************************************
Paní nakladatelka Monika Elšíková srdečně zve do DOXu, 12. října 2010 v 18.00.
Bude se křtít kniha Byly jsme tam taky, jejíž autorkou je Dagmar Šimková. Kmotry jsou Jáchym Topol a Ivan Martin Jirous, zahraje a zazpívá Vladimír Merta.
***************************************************************
Zemřela paní Eda Ottová
Datum: 2.1.2011 v 11:57
****************************************************************
Zemřel pan Paumer
Datum: 22.7.2010 v 19:48
Ve čtvrtek 22. července 2010 v 16.00 zemřel pan Milan Paumer. Jeho cesta za svobodou byla velmi těžká a dnes tedy skončila. Tuhle smutnou zprávu mi volala Olga Bezděková. Olga se osobně s panem Paumerem znala, vždyť je spolueditorkou knihy Cesta na severozápad, v níž je historicky pregnantně popsán úspěšný odchod bratří Mašínů a Milana Paumera z Československa. Shodou okolností jsme dnes o panu Paumerovi mluvily s Janou Hybáškovou. Řekla mi: „Chtěla jsem ho přivést domů, aby moje dcery viděly člověka, který psal historii odvahy.“ http://www.lidovky.cz/zemrel-milan-paumer-s-bratry-masiny-se-probili-na-zapad-pgl-/lide.asp?c=A100722_182624_lide_glu
http://www.youtube.com/watch?v=97aMOeVuWHY
******************************************************************
Blahopřejeme Martinu Vadasovi
Datum: 28.1.2010 v 9:39
Neměla by nám ujít zpráva o udělené ceně Trilobit pro pana režiséra Vadase za dokumentární projekt o zločinu na dr. Horákové Proces H.
Klikněte na odkaz a dozvíte se víc.
http://www.ct24.cz/media/78857-cenu-vladislava-vancury-obdrzel-kameraman-ondricek/
***************************************************************
Senátor Mejstřík obdržel cenu TGM a Dcery mu blahopřejí
Datum: 25.6.2008 v 10:03
Senátor Martin Mejstřík obdržel Masarykovu cenu udělovanou Českým a Slovenským sdružením v Kanadě, naším největším krajanským sdružením ve světě. Cena mu byla slavnostně předána v Calgary v sobotu 14. června 2008 na jubilejním šedesátém kongresu ČSSK.
Masarykova cena je nejvyšším uznáním a poctou Českého a Slovenského sdružení v Kanadě. Uděluje se od roku 1985 Kanaďanům českého či slovenského původu, kteří dosáhli významných úspěchů na některém úseku lidské činnosti, a osobám nebo organizacím jakéhokoliv původu, které se zasloužily o svobodné Československo nebo obohatily život Čechů a Slováků v Kanadě.
Mezi dosavadní laureáty Masarykovy ceny se řadí například průmyslník Tomáš Baťa, ekolog a odbojář prof. Vladimír Krajina, spisovatelka a vydavatelka Zdena Škvorecká, hudební skladatel Oskar Morawetz, spisovatel Josef Škvorecký, dramatik a president Václav Havel, signatářka Charty 77 Marta Kubišová či politička Milada Horáková in memoriam.
V roce 2005 se senátor Mejstřík jako člen senátní delegace zúčastnil předávání Masarykovy ceny Českého a Slovenského sdružení v Kanadě odbojové skupině bratří Mašínů.
Martin Mejstřík 1962 - je vzácná osobnost české politické scény. Nikdy nebyl a není členem žádné politické strany, od mládí však ovlivňuje dění ve své zemi jako pravý Homo politicus, talentovaný a neohrožený společenský hybatel. Jeho velikou a dodnes řádně nedoceněnou zásluhou je výrazný podíl na porážce komunistické diktatury v Československu.
Od roku 2002 pak pokračuje v této práci v roli senátora Parlamentu České republiky, kde se neúnavně zasazuje o důsledné vyrovnání se s komunistickou minulostí.Martina Mejstříka od dětství formovalo jeho členství v ilegálním skautingu, vztah k přírodě, k historii naší země a víra v Boha. Velmi záhy narazil na totalitní moc. Komunisté mu nechtěli dovolit studovat. Musel strávit rok na lesnickém učilišti, pak až se dostal na gymnázium v pohraničí, kam byli po osmašedesátém roce posláni za trest různí „nespolehliví“ kantoři. Se spolužáky na střední a poté na vysoké škole hrál divadlo, vydával studentský časopis, organizoval výstavy.
Chtěl se stát učitelem, jeho „nebezpečné“ aktivity však komunisty ohrožovaly natolik, že jej posléze vyhodili z pedagogické fakulty Karlovy univerzity.Přijala jej Divadelní fakulta Akademie múzických umění, kde s přáteli založil a od roku 1987 vydával významný studentský časopis — revue Kavárna A.F.F.A. Tato revue a činnosti s ní spojené vynesly Martina Mejstříka na politickou scénu. Komunisté jej donutili stát se funkcionářem jejich mládežnické organizace SSM, kterou zato Martin Mejstřík zevnitř rozkládá. Burcuje studenty a pracuje na obnovení nezávislého Vysokoškolského studentského svazu. To vše se odehrává v éře Gorbačova, na sklonku existence sovětského impéria a východního bloku v Evropě.
Přichází listopad 1989.Připomeňme, že to byli studenti, kteří spustili a pomohli prosadit definitivní pád komunismu v Československu. Světová veřejnost zná a pamatuje si Martina Mejstříka jako studentského vůdce „sametové revoluce“. Byl organizátorem studentské demonstrace 17. listopadu, která byla režimem brutálně zbita. Hned příští den vyhlašuje Martin Mejstřík v Praze na Václavském náměstí studentskou stávku, k níž se přidávají umělci a která je hybnou silou, jež pomůže porazit komunistickou moc. Je jedním z organizátorů studentského stávkového výboru, spoluzakládá Občanské fórum a je hlavním šéfem studentské stávky. Pamatujeme si jeho veřejná vystoupení z těch dní, kdy statisícům občanů na ulicích vléval energii do žil. Účastnil se prvních vyjednávání s odstupující komunistickou nomenklaturou. Je zásluhou jeho osobního nasazení, že studenti stávku udrželi až do doby, kdy byl po 41 letech komunistické diktatury zvolen československým prezidentem disident, spisovatel a dramatik Václav Havel. Jako studentský vůdce také doprovází prezidenta Havla a vládu na první oficiální cestě do USA.
Po prvních svobodných volbách je Martin Mejstřík vládním zmocněncem pro zestátnění majetku socialistického svazu mládeže. Po zjištění, že k této úloze chybí skutečná politická vůle, ze státní služby odchází. Podlehl možná iluzi studenta z té doby, že svou roli splnil, že správu věcí v zemi mají nyní v rukou „povolaní“. Vrátil se k psaní a vydávání společensko — kulturní revue Kavárna A.F.F.A., je šéfredaktorem Obecních novin na Praze 1, vede víkendovou přílohu v Českém deníku. Jako Homo politicus nadaný neobvyklým citem pro spravedlnost a vnitřní potřebou měnit svět k lepšímu se Martin Mejstřík dále věnuje věcem veřejným. Vede Sdružení občanů a přátel Malé Strany a Hradčan. V roce 1998 kandiduje poprvé do obecního zastupitelstva v Praze 1, kde se angažuje proti korupci, za záchranu historické Prahy a za trvale udržitelné prostředí pro život občanů. Je zvolen opakovaně v letech 2002 a 2006.
Roku 1999, na desáté výročí „sametové revoluce“, jej veřejnost vítá jako spoluautora manifestu „Děkujeme, odejděte!“, který vyzývá k odchodu představitele vládnoucí garnitury v čele s Milošem Zemanem a Václavem Klausem. Petice se setkává s obrovským ohlasem, podepíše ji 250 000 lidí. Václav Klaus tehdy na manifest reagoval slovy: nebudeme se bavit s ulicí. V televizní krizi roku 2000 se Martin Mejstřík angažuje na straně vzbouřených redaktorů.
Důvěra, kterou v něj spoluobčané mají, jej konečně po zásluze vynáší do vysoké politiky. Roku 2002, ve svých 40 letech, je jako nezávislý kandidát zvolen nejmladším senátorem Parlamentu České republiky. Jeho volebním obvodem je historické centrum Prahy, takříkajíc samotné srdce země české. Martin Mejstřík se v Senátu stává místopředsedou Komise pro krajany žijící v zahraničí, členem Dočasné komise pro posouzení ústavnosti Komunistické strany Čech a Moravy a členem Výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.Do Senátu vstoupil s politickým mottem: Buď bude platit zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odboji proti němu — zákon č. 198/1993 — nebo bude existovat Komunistická strana Čech a Moravy. Obojí není možné.
Když začal hovořit o tom, že je nutné zakázat Komunistickou stranu Čech a Moravy (KSČM), komunisté se smáli. Dnes už je smích přešel.Martin Mejstřík prosazuje odškodnění druhého a třetího odboje, zřízení Ústavu paměti národa po slovenském vzoru a očistu justice a policie od exponentů komunistického režimu, organizuje veřejná slyšení a konference na téma vyrovnání se s komunismem.Jeho úsilí nese ovoce. Byl prvním politikem, který navrhl státní vyznamenání pro odbojovou skupinu bratří Mašínů. Senát od té doby návrh opakovaně předkládá prezidentu republiky. Letos obdrželi Josef a Ctirad Mašínovi a Milan Paumer plaketu od předsedy vlády Mirka Topolánka.Senátor Mejstřík dohledal v archivech a zveřejnil dokumenty dokládající udavačskou činnost předsedy KSČM a místopředsedy Poslanecké sněmovny Vojtěcha Filipa pro komunistickou státní bezpečnost.Byl jedním z navrhovatelů zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů.
Byl mimo jiné spoluautorem petice „Zrušme komunisty!“, která dodnes nasbírala 76 000 podpisů. Senát v reakci na ni zřídil Dočasnou komisi pro posouzení ústavnosti KSČM, jíž se stal senátor Mejstřík členem.Spolu s kolegou senátorem Jaromírem Štětinou podal trestní oznámení na Komunistický svaz mládeže, organizaci úzce spjatou se stranou KSČM. Ministerstvo vnitra poté komsomolce rozpustilo; toto rozhodnutí mezitím potvrdil soud.Senátor Mejstřík také inicioval v České republice sbírku finančních prostředků na stavbu Památníku obětem komunismu ve Washingtonu, D.C… Na jeho odhalení v loňském roce byl pozván jako jediný český politik.
Cesta, kterou senátor Mejstřík razí, je trnitá. Nesetkává se pouze s úspěchy.Parlament již dvakrát projednával jeho návrh zákazu komunistické strany. Poprvé, roku 2005, Senát návrh novely trestního zákona schválil; zastavila jej až Poslanecká sněmovna. Při dalším pokusu, kdy Martin Mejstřík s kolegy spolu se zákazem komunistické a nacistické propagandy navrhli zakázat i komunistické a nacistické symboly, v pravicovém Senátu roku 2008 bohužel nenašli potřebnou většinu. Mezi jeho další snahy o znovunastolení tradic zničených komunisty, které zatím nezískaly v Parlamentu většinu, patří zavedení Velkého pátku jako státního svátku a vyškrtnutí komunisty zneužitého Mezinárodního dne žen a zavedení Svátku matek jako významného dne v českém kalendáři.Senátor Martin Mejstřík nachází další spolubojovníky v řadách parlamentářů. Zde je třeba znovu zmínit senátora Jaromíra Štětinu, ale zejména i místopředsedu Senátu Jiřího Lišku.
Vyrovnání se s komunistickou minulostí pomalu začíná být společenským tématem. Senátora Mejstříka charakterizuje v neposlední řadě jeho houževnatost. Nevzdává se, věren svému oblíbenému citátu „Nečiňme jim po vůli, nedejme se promrzeti!“ od Karla Havlíčka Borovského.Zatím to vypadá, že práce ve vysoké politice na Martina Mejstříka čeká ještě hodně. Jeho cesta je správná a dříve nebo později na ní musí zvítězit.
****************************************************************
Dobrá věc se (snad) podařila
Datum: 19.5.2008 v 12:48
Ptáte se o čem mluvím? Ve středu 14. května 2008 patřila poslanecká sněmovna, její kinosál a atrium Dcerám a projektu o nich, o jejich osudech. Dcerám 50. let nebo Dcerám politických vězňů či Dcerám nepřítele státu? Nebuďme malicherní. Zkrátka patřila DOBRÉ VĚCI. Zaštítěny poslanci ODS paní Němcovou a panem Bratským a díky jejich pomoci se od časného rána do odpoledních hodin ve Sněmovní ulici dalo potkat spoustu zajímavých lidí.
Začnu neformálním výčtem: o Dcerách to bylo, takže Dcery a jejich rodinní příslušníci, členky a členové KPV, poslanci, pan Ondřej Pecha, předseda Výboru pro kulturu a volný čas Zastupitelstva hl. m. Prahy a místopředseda Klubu ODS při ZHMP, novináři, historici, ředitel nadace Jeden svět na školách, fotograf, překladatelka, designérka díla, supervizorka projektu paní Třeštíková a její studenti z FAMU a konečně štáb producentky Mgr. Dražilové, který nesl tíhu veškerých příprav a vlastního dění na svých bedrech.
Sněmovní prostředí podtrhlo význam této akce. Všichni to tak cítili. Konečně jsme se dočkaly (to tvrdé —y- je za Dcery) zájmu, důstojného a široce vnímaného.Vzhledem k tomu, že sněmovní kinosál je malý, tak se presentace rozdělila do tří částí. První pro Dcery, druhá byla klasická tiskovka a třetí pro poslance a ambasadory. Všechny tři měly své kouzlo a svou atmosféru. První uváděla paní Helena Bobková — Procházková, Dcera z Jičína, druhou Věra Pytlíčková — Indrová, Dcera z Olomouce a konečně třetí Eva Vláhová — Rettová, Dcera z Ostravy. Promítaný sestřih audiovizuálních výpovědí Dcer nenechal nikoho v sále na pochybách, že tato problematika je záležitost nejen historie, ale i žhavé současnosti. Zkrátka všechna utrpení, ústrky, snahy o to být nejlepší jsou a budou velmi dobrým studijním materiálem pro další generace. Jak jsem se už zmínila nejen pro historiky, učitele a žáky dějepisu, tak i studenty mnohých disciplin etnologií a politologií počínaje a psychologií a sociologií konče. Zkrátka se jedná o vhled do duše společnosti z mnoha úhlů pohledu.
Tajně jsme doufali (tady všichni zúčastnění, nejen Dcery), že se konečně najde spolufinancování k evropskému grantu. Pan Ondřej Pecha, který se taktéž zúčastnil tiskové konference, vyslechl znovu celou odyseu projektu a, myslím, že se tady nabyl cennými argumenty pro podporu projektu během odpoledního jednání na pražské radnici ohledně financování kultury.
Odpoledne ve 14 hodin se v místnostech KPV, pražské pobočky 15 konala první valná hromada nově vzniklého občanského sdružení Dcery 50. let. Po zvolení rady a revizora hospodaření se rozvířila diskuse o tom, jak dofinancovat projekt. Když se vtom ozval telefon a doktorka Soyková s ním vyběhla ven, aby nerušila. Záhy se vrátila s úsměvem na tváři a sdělovala nám, že DOBRÁ VĚC SE PODAŘILA.
****************************************************************
Bratři Mašínové, pan Paumer — ptám se jak se cítí dcera pana Švédy?
Datum: 9.3.2008 v 23:49
Jana Švehlová
Zajímám se především o “Dcery politických vězňů”, nejde mi tudíž o to, zda bratři Mašínové a pan Paumer mají nebo nemají dostat medaile. K takovým rozhodnutím nemám ani kompetence ani kvalifikaci.
Myslím však na dceru pana Švédy, který byl ve skupině bratří Mašínů a byl popraven. Její tatínek pan Václav Švéda (soudím podle svatební fotky jejích rodičů) byl krásný jak filmový herec. Jeho šťastně se usmívající a také velmi hezká manželka se asi moc neradovala, když po devatenácti měsících mučení ve vazbě šla sama na deset let do vězení. Jejímu synovi byly čtyři a dcerušce sedm let.
Ta dceruška, paní Zouharová — Švédová, je dnes žena středního věku žijící v malém městečku na Moravě. Jak se cítí ona?
Datum: 21.5.2007 v 19:41
Datum: 25.1.2007 v 7:59
Dcery politických vězňů z padesátých let se snaží mladší generaci vyprávět o svých nelehkých životních poutích. Říkají si dcery, i když už jsou to vdané ženy a v některých případech i babičky. Přesto je v druhé polovině minulého století spojil společný osud. Prožít si dětství bez otce a být až do konce osmdesátých let v nemilosti vládnoucí KSČ.
Otec odsouzen za vlastizradu
Jednou z dcer je i čtyřiašedesátiletá Marie Janalíková z Uherského Brodu. Od devíti do osmnácti let musela k večeři usednout bez svého otce. Doktor Miloslav Souček byl v roce 1951 odsouzen na dvanáct let za vlastizradu. Z vězení se dostal až v roce 1960 na prezidentskou amnestii. „Celý proces s protistátní skupinou Včela, ve které měl figurovat i můj táta, byl vykonstruovaný,“ tvrdí i po letech čtyřiašedesátiletá Marie Janalíková. Nejkrušnější pro ni byly vánoční svátky roku 1951. Otce odvlekli do vyšetřovací vazby a později do lágru. Jeho rodiče tehdejší režim ihned vystěhoval, tátova matka vážně onemocněla. „Zabavili nám všechen majetek, moje maminka skončila bez práce a bratr musel přestat studovat na gymnáziu,“ vrací se do padesátých let s třesoucím se hlasem paní Janalíková.
Její maminka se ale i přes všechnu bolest doma snažila vytvořit příjemnou sváteční atmosféru. „Například o Vánocích jsme si nazdobili stromeček, napekli nejjednodušší cukroví. Ledovky jsme si museli balit do papírků, které jsme si sami nastřihali. K večeru jsme všichni zpívali koledy a vzpomínali na tatínka. Každé svátky nás obrovským způsobem stmelovaly,“ říká dcera mukla.
Pomoci se rodina Součkova dočkala od přátel, kteří jí příležitostně nosili dobroty ze zabijačky nebo něco jiného na zub. „Měli jsme co dělat, abychom přežili. Mnoho lidí kolem nás nám hodně dlouho dávalo najevo, že jsme nežádoucí a táta že je nepřítel státu. Snažili se nás duševně zlikvidovat.“
Po návratu Miloslava Součka z kriminálu se ale situace v rodině příliš nezlepšila. „Táta měl sám se sebou existenční problémy. Dlouho navíc nemohl sehnat práci,“ dodává dcera. Sama tvrdí, že pokud by mohla máchnout kouzelným proutkem, nezměnila by minulost své rodiny či charakter svého otce. „Přála bych si, aby zde nikdy takový režim nebyl,“ končí své předvánoční vzpomínání paní Janalíková.
Dcer je nyní téměř čtyřicet
Spolek Dcery vznikl v roce 1999. Tehdy se dalo dohromady několik žen, které se zúčastnily výzkumu psychologických vlivů na děti v rodinách pronásledovaných komunistickým režimem. V průběhu dalších let se skupina rozrostla až na téměř čtyřicet členek, které se scházejí minimálně dvakrát za rok. Všechny spojují podobné životní příběhy, které zatím neměly možnost vyprávět.
„Ve školách se neučí o psychologických vlivech teroru na českou společnost, jehož následky jsou u nás dodnes. Například nedůvěra jednoho Čecha k druhému. Náš cíl je poučit příští generace, aby se stejný teror v naší zemi už nikdy neopakoval,“ upozorňují na svých internetových stránkách www.dcery.cz .
Dcery se v poslední době snaží být více aktivní, účastní se besed na středních školách v rámci projektu organizace Člověka v tísni „Jeden svět do škol — sekce Bezpráví“. Zároveň spolupracují s Konfederací politických vězňů České republiky.