Josef Hora: Velikonoce
Také jsem se kdysi k tobě blížil za hlaholu zvonů, na zelené ratolesti padal květonosný dech. A pohledy milionů hořely v tvém utrpení, stoupaly jak ptačí hejna nad jezera střech.
List a květ a pták a vítr korunovaly den boží. Jenom stíny na zahradách ve tvar kříže kladly se. A jak vítr jimi houpal, ty tam, probodený noži, výškou mého snu jsi stoupal do nebeských bran.
Stromy vzpínaly své ruce, zvony v šat svůj oděly tě, křídla krve nesla nás nad bolest a zmar. A jak jsem stál na úsvitě, jaro plakalo mi v rukou, syn člověka odcházel jím do svých legendárních jar.
Krásné a požehnané Velikonoce přeje všem Dcerám
rada Spolku Dcery 50.let