V rámci Salonu 2017 s tématem Svoboda navštívila v úterý 22. března naše gymnázium paní Anna Macková z Kuřimi, aby nás seznámila s problematikou života v době, kdy u nás komunistický režim omezoval svobodu. Přednáška nesla název (ne)Svoboda v době totality.
Okolo deváté hodiny přijela milá usměvavá paní a já si ji hned oblíbila. Společně jsme prošly vyzdobenou školu. Paní Macková se zastavila se spoustou studentů, prohodili pár slov nebo se alespoň pozdravili. Všude panovala přátelská atmosféra. Po prohlídce školy jsme se odebraly do auly, kde měla za malou chvíli začít přednáška.
Celou přednášku nám vyprávěla o svém životě. Narodila se v době, kdy byl v naší zemi u moci komunistický režim. Sotva devět měsíců po jejím narození jí zatkli tatínka a odsoudili jej na 22 let za „vlastizradu“. Její maminka byla propuštěna z práce a musely se vystěhovat, protože dům patřil jejímu tatínkovi a majetek vězňů propadl státu. Maminčin zdravotní stav se zhoršil a pobírala invalidní důchod. Její tatínek strávil téměř 11 let v různých věznicích a pracoval i v uranových dolech. Na návštěvu za ním mohly přijít maximálně čtyřikrát do roka a tyto návštěvy trvaly asi čtvrt hodiny. Všechny dopisy byly cenzurované a mohli jich psát velice málo. Po propuštění měl stále podmínku a do vězení se mohl vrátit kdykoli. Po jeho propuštění přišly další problémy, protože rodiče spolu neuměli po tolika letech normálně žít. Navíc její tatínek nemohl nikde sehnat práci, protože byl politickým vězněm. Její prastrýc byl taktéž politickým vězněm, ona sama i její maminka byly několikrát vyslýchány StB. Ona i její děti měli až do roku 1990 „nálepku“ dětí politického vězně. Ona, její otec i prastrýc získali několik ocenění za odboj a odpor proti komunismu a za zásluhy o demokracii a lidská práva.
Hodina přednášky utekla velmi rychle a paní Macková si vysloužila velmi dlouhý a nadšený potlesk všech zúčastněných studentů. Nikomu se poté nechtělo zpátky do výuky a spousta z nich zůstala ještě chvíli v aule, aby si s ní mohli popovídat nebo potřást rukou. Nakonec všichni museli do hodin a paní Macková v aule zůstala pouze s pořadatelskou třídou. Popovídali jsme si, ale bohužel čas pokročil a my se museli také rozloučit.
Nakonec bych chtěla poděkovat jednak paní profesorce Ivet Juřekové, která tuto přednášku zprostředkovala, ale také paní Anně Mackové, která její nabídku přijala a doopravdy přijela. Byl to úžasný zážitek a já se už teď těším, až se zase jednou na nějaké přednášce setkáme.
Eliška Kolářová