Dcera spolku, Jana Mundilová, tiše odešla dne 18. února 2021

Ráda se smála a byla veselá – s Janou jsem se sešla poprvé u naší společné přítelkyně Květoslavy Vosádkové-Moravečkové v Malíně u Kutné Hory ve dvou set let starém statku. Otec Jany a Květuška se svým otcem byli spolu souzeni Státním soudem v 50. letech minulého století, tak zvaný monstr proces se konal v hospodě v Malíně. Jana, tenkráte školačka s rancem na zádech, utíkala ze školy malínským kopcem – chtěla vidět svého otce po mnoha měsících vyšetřovací vazby.

fotografie Jany Mundilové

Celá udýchaná si našla mezi zvědavci před hospodou – bez vstupenky – místečko blízko vchodu… Konečně přivezli obviněné, „zelený anton“, vozidlo věznice, nezastavil před budovou, vjel širokým průjezdem na dvůr hospody, až tam mohli obžalovaní vystoupit, pod patronátem bachařů vejít zadním vchodem do hospodského sálu.

Jana přitiskla tvář k jednomu z přízemních velkých oken – kluci v jejím věku věděli, že otec Jany je „zločinec“ podle komunistického tisku, házeli po Janě kameny, div nerozbili okenní sklo, musela se ukrýt do bezpečí, plakala… Svého tatínka tenkráte nespatřila, celou skupinu obžalovaných odsoudili k mnohaletým trestům před naplněným sálem pozvaných hostů se vstupenkami i emocemi.

Čas zapracoval s dějinami, Jana dospěla, vážila si nadále svého dávno propuštěného tatínka, kupce koloniálu z Malína. Časem se stala jednou z Dcer spolku, který sjednotil dcery bývalých politických vězňů 50. let minulého století.

Zapadla mezi nás, Jana pomáhala kde se dalo, při veřejných akcích, měla sbírku prastarých reklamních kuriozit pro osvěžení vzpomínek na život předválečný. Byla patriotkou Malína, žila pro svoji velkorodinu, nezapomněla na přátelské vztahy, které jsme opatrovaly. Ráda fotografovala na našich veřejných akcích, proto jsem těžce našla kýžené dvě fotky, kde je sama a rozdává svůj pověstný srdečný úsměv.
Jana věřila v Boha.

Kondolujeme nejbližší rodině Jany, všem dalším mladým generacím rodiny o které se Jana pečlivě starala, pokud měla sílu.
Ráda jsem napsala střípky ze svých vzpomínek jménem naší členky Spolku Dcery, Marie Janalíkové.

Hana Truncová-Johnová

Text dodatečně zpracoval Vít Kološ.

fotografie Jany Mundilové

Soubory ke stažení