Martin Studecký režíroval dokumentární film o Haně Truncové, Se ctí napříč režimy, který byl promítán 18. října v rámci festivalu Mene Tekel.
Vážení návštěvníci festivalu Mene Tekel,
v první řadě se omlouvám za svoji neúčast na dnešním promítání, způsobenou dalšími pracovními povinnostmi, které mně bohužel nedovolí vydat se za vámi z Mostu do Prahy.
Každopádně bych Vám chtěl poděkovat za vaši účast na promítání mého filmu Se ctí napříč režimy.
Setkání s paní Hanou Truncovou bylo pro mne jako režiséra velmi inspirativní. Původně jsme se sešli, abychom spolu připravili povídání na téma: Jak se kdysi žilo v Krušných Horách. Měli jsme si povídat o životě obyčejných lidí v poválečných podmínkách. Během vyprávění však došlo k zajímavé situaci. Paní Hanka nám na jednu z otázek z historie hor odpověděla slovy: „To nevím, to jsem byla ve vězení…“ V tu chvíli jsem měl pocit, že jsem špatně slyšel. Taková dáma a ve vězení? Opatrně jsem se ke své otázce vrátil a dělal, že jsem to jako přešel. Jenže její upřímnost ve mně hlodala natolik, že jsem se osmělil a chtěl jsem vědět o jejím osudu více. Příběh, který jsem vyslechl, dostal na kolena nejenom mě, ale i celý štáb. Nikdo z nás jsme neměli ani ponětí o tom, čím si tato neuvěřitelná a věčně optimistická dáma musela projít. V ten okamžik jsem věděl, že příběh o životě v Krušných horách, o výrobě másla a procházek po horských cestičkách pro mě zcela mizí z důležitosti. Chtěl jsem natočit příběh nezlomné ženy, která se vždy dokázala postavit na správnou stranu lidskosti. Poprosil jsem paní Truncovou, zda by bylo možné její příběh natočit. Dodnes si vzpomínám na její skromné přikývnutí se slovy: „… a myslíte si, že to bude ještě dneska někoho zajímat?“
Vážení návštěvníci, věřte mi, že pokud bych stál dnes před vámi, podíval bych se vzhůru a tiše bych řekl: „Milá paní Haničko, Váš příběh je inspirací pro mnoho mladých lidí, kteří právě v této době hledají odpovědi na otázky, na které jim nedokážou odpovědět ani jejich rodiče. Váš příběh je o cestě, po které jdete a na konci se můžete s klidným svědomím otočit a říct si: ‚Bylo to hezké, bylo to těžké, ale stálo to za to.‘ “
Přeji vám všem příjemné vzpomínání na paní Truncovou, pokud jste ji znali. A pokud ne, tak ať vás její cesta inspiruje tak jako mě.
Děkuji Vám
Martin Studecký
režisér, kameraman, střihač a především doživotní obdivovatel paní Hany Truncové