Než jsem chystala tyto poslední věty letošního roku, byla jsem na “Rybovce“, po velkém aplausu pro všechny účinkující jsme ještě zazpívali „Narodil se…“, pak jsem se jako zázrakem potkala s úžasným dopisem Ježíškovi od našeho herce, který se svým uměním zapsal do srdcí mnohého z nás. Než ho dám k dispozici, chtěla bych Vám všem popřát krásné Vánoce a v roce 2011 rozbalte alespoň některé z těch dárků, o něž si pan Karel Höger psal před čtyřiceti lety. Tento dopis se objevil v knize Z hercova zápisníku. Já jsem ho našla na www.boskovicko.cz
Milé Ježíšku,
píšu Ti řečó, keró sem Ti névic psával, dyž sem byl děcko. Je takovypřislovi: „Kobyla jednó hřibětem, člověk dvakrát ditětem.“ A já si je okaždéch Vánocách opakuju, protože o každéch Vánocách tóžim bytobdarované. A né tak běžně a taky né nejakéma drahocenéma darama, láskyplně přitisknutelnéma k srdcu, jejichž nevšednosť bych tak nejak předem tušil, a proto ze špatně ovladatelnó zvědavosťó bych obcházel kolem stromku, pod kerym by ležely. Nevim teda, jakó formu by měl mit a v čém by byl zabalené tento dárek: lidsky porozuměni, laskavosť, lidská slušnosť, prostě všechnyatributy humanismu, kery se bohužel obnosily a bez keréch se špatně žije.
Šak Ty si s tém měl za svyho života dosť obtíži a sotvas to lidem vložil do srdca, zase jim to nekudyma vypadlo. No, a pak bych chcél v malované škatulce špetku času se schopnosťó děckyho porozuměni pro krásu přirody, obrazu, hudby, barve, gdy bych to všechno miloval a zbytečně se neptal proč. A pak v jednym baličku hodněvá lásky lidí, na keréch mně záleži, i dyž je třeba neznám, idyž se třeba ozvó jen psanim, že sem udělal něco, co promluvilo k jejich srdcám. Šlo by to? Už předem Ti děkuje
Tvuj Karel Höger
Že je to krásně napsané, člověku se až tají dech. Považuji Vás za lidi, na kterých mi záleží, proto Vám tato slova přeposílám.