Vážená paní Macková, dovolte mi, abych Vám poděkovala za včerejší program Noční linka na radiové stanici Proglas. Napíši Vám tento příběh.
Když se můj otec téměř po patnácti letech vrátil v roce 1964 z vězení, řekl tato slova ke své manželce: „Milenko, ta doba přijde a budou nám stavět pomníky. Ten největší pomník by však měli postavit Vám, našim věrným a statečným ženám, které to s námi vše vydržely a měly to mnohem horší než my.“
Ta doba skutečně přišla, na slova mého táty došlo, postavilo se pár pomníků. Pomníky našim mámám jsme také vystavily, ty největší — v našich srdcích.
Děkuji Vám, že jste ve své relaci poodhalila nelehký úděl a statečnost našich maminek v této době.
Miroslava Bočková