Julinka patřila do velké pardubické rodiny politických vězeňkyň. Nedala se přehlédnout — od roku 1949 uvězněna v různých kriminálech, nejdelší dobu v ženské věznici Pardubice. Patřila k nejmladším svobodným dívkám či ženám, od státního soudu si odnesla patnáctiletý trest, navíc si přinesla z cely vyšetřovací vazby přezdívku KOMÁR… visela jako mladá, velice štíhlá, na mřížích a přála si život svobodný.
Jako DCERY jsme potkávaly Julinku každoročně na Svatém Hostýnu, přijala nás jako své dcery vlastní, měla k nám sympatie a přátelství.
Její mladistvý elán, touha po svobodě, se neslučovaly s vězeňským drilem, byla známá po celém lágru — nedala se zastrašit ničím, šla neohroženě svojí cestou, odseděla si v korekcích pod budovou bloku A nespočet času. Julinka byla mnohým vězeňkyním zářným příkladem, nenaříkala, nikdy neplakala, těšila se na návštěvy své maminky, rozdávala víru i bohatství úsměvů.
Po amnestii v roce 1960 se vrátila do Věstonic ke své matce, udržovala po celá léta věrné přátelství se svými kamarádkami z Pardubic, zvala je do svého vesnického domu, pohostila.
Po listopadu/89 pracovala nezištně pro KPV i jiné organizace, festivaly, besedovala na školách, podávala interview, vydávala ze sebe mnohdy poslední fyzické síly, Julinka byla statečná.
Budiž jí Země lehká!
———————————————————————————————————————–
Vzpomínala Hana Truncová — Johnová /v březnu 2017