Než Hanička Truncová 22. prosince 2007 odjela za příbuznými na Vysočinu, napsala mi. Rozhodla jsem se podělit se s Vámi o její myšlenky:
Zuzanko,
asi před třemi léty jsem si přála od Ježíška nový adresář. Přání se mi splnilo, moderní rozložení, telefony — mobily — emaily, já začala po měsících přepisovat adresy a záhy jsem toho nechala… už bych nikdy nenalistovala jména dávných vztahů. Vím, že člověk je schopen uzavírat nová přátelství, vztahy nové, chce-li žít naplno a nechce-li vyřadit sám sebe ze společenství.
Byly Štědré večery, kdy jsem si nemohla vybírat společnost, a přesto byly Vánoce v srdci, byly jsme k sobě laskavé, pozorné — ač myšlenky poletovaly kdoví kde…
Teď usednu k prostřenému stolu jako host rodiny, je o mne pečováno — a přesto vím, že mé myšlenky budou opět poletovat kdoví kde…
To není těkavost ani nevděčnost, to jsou pevné vztahy — to je ono společenství. To jsou moje „Holčičky“ z různých kriminálů, ale to jsou také DCERY, které mi spadly jakoby do klína. Jsou většinou o dobrou generaci mladší nežli já… fantazie pracuje … nedělní kroužení na pardubickém dvoře, mezitím zazněla různá jména z tlampačů „K návštěvě!“ — vzpomínám na — tenkráte — mladé maminky, vracely se opět na dvůr mezi nás plné dojmů, že viděly svoje děti…ty dnešní DCERY.
Zuzanko, i Tebe jsem „našla“ a jsem tomu ráda. Přidej si letošní Štědrý večer ke svým svátečním vzpomínkám, přeji Ti pohodu a radosti, požehnaný čas! Do roku 2008 zdraví a životní elán, rychlé a správné rozhodování, kolem sebe dobré přátele!
Posílám Ti přátelské pozdravení. Hana