Tenhle příspěvek mi poslala JUDr. Markéta Čermínová. Vzhledem k tomu, že se v něm hodně hovoří o mém úsilí a zásluhách, uvedlo mě to do rozpaků. Když mi však Markéta podsouvala snahu cenzurovat, tak jsem vyšla jí jako autorce příspěvku vstříc a hle tu je: Vážené a milé dámy, také máte tu zkušenost, že když se daří, tak se prostě daří? Ano, občas člověk prožívá těch když už ne…
Prosím, Dcery, které by rády přijely do Prahy http://www.menetekel.cz/cz/, aby mi daly vědět co nejdříve, tedy do 5. 2. 2012 pokud budou chtít zajistit ubytování. Pište na adresu zvittvarova@gmail.com, případne volejte 602 426 237.
http://www.bkovarikova.cz/zapisnik/vsichni-chteji-byt-stastni.html - pár slov paní redaktorky Blanky Kovaříkové.
Děkujeme též. Takových poděkování nejsou závěje, ale o to víc nás potěší. Ať přijdou z Ostravy pro Evu Vláhovou a Evu Langrovou, z Olomouce pro Věru Pytlíčkovou, z Hořic či Jilemnice pro Hanku Truncovou nebo z Prahy pro Jarku Matouškovou a Lídu Voříškovou. A to jsem jmenovala jen některé Dcery, které na besedy chodí. A na některé Dcery se čeká třeba fronta, jak vím od jedné paní učitelky z Olomoucka.
Už léta obdivuji Olgu Bezděkovou. Její dech beroucí pracovitost, nezdolný entuziasmus, nezvratný antikomunismus — to jsou hodnoty, které ji nejen zdobí, ale generují vznik nových knih, článků, vzpomínek a zájmů. Tentokrát jsme se sešli na autogramiádě v kavárně nakladatelství Academia.
Dostala jsem níže uvedené provolání od Konfederace politických vězňů Slovenska, její sekce Dětí politických vězňů. Brání jím historiky, kteří se svou činností již zapsali mezi známé osobnosti „paměti národa“, které se snaží na světlo Boží vynášet dávno zapomenuté příběhy nedávných časů. Mladí historici (my jsme konkrétně v Olomouci poznali Fera Neupauera) se dokázali dobře prezentovat, změnili v mnohém pohled na historickou vědu a nyní jsou…
http://stracenska.blog.sme.sk/c/285551/Musela-opustit-syna.html Když mi paní redaktorka Stracenská psala a žádala o kontakt na Milušku, potěšilo mě to. Vždyť se pořád vlastně cítíme, jako bychom vylétli z jednoho československého hnízda. Našim vnučkám a vnukům by bylo třeba znovu nabízet pohádky ve slovenštině, aby byli schopni se dobře domluvit.
http://kultura.idnes.cz/josef-skvorecky-byl-boritelem-tabu-i-milovnikem-detektivek-p4y-/literatura.aspx?c=A120103_171305_literatura_ob O prázdninách jsem se dostala do východních Čech. S kamarádkou jsme navštívily častolovický zámek, potkaly jsme tam paní hraběnku Šternberkovou a pak nás toulavé boty zavedly do Náchoda. Chtěly jsme si dát kávu u Beránka a zalistovat v mysli některými Škvoreckého díly, třeba Zbabělci… Malovali a my jsme mohly jen uložit do paměti secesní dům na severní straně náměstí a přát si, že třeba zase někdy někde potkáme pana spisovatele…
Pan Petr Adler se vyjádřil v Neviditelném psu jasně. Klikněte na titulek.
