Zuzana Dražilová nátáčí dokument
28. ledna 2008 začalo natáčení audiovizuálního projektu s Dcerami politických vězňů 50.let minulého století.
28. ledna 2008 začalo natáčení audiovizuálního projektu s Dcerami politických vězňů 50.let minulého století.
Na konferenci KPV v Nové Pace jsme se stali účastníky rekapitulace všech besed, na kterých se Hanička Truncová podílela, případně byla její jedinou přednášející. Podívejme se společně:
Už je to nějaký čas, co mě Maruška Janalíková posílala zprávu o tom, jak se zúčastnila na pěti besedách ve školách v rámci Příběhů bezpráví. Jako novou aktivitu hodnotila dobře projekt ministerstva obrany (viz dole a webové stránky). U této příležitosti se sešla v základní škole na Mariánském náměstí v Uherském Brodě s jejími žáky. Na přednášce se potkala s dalšími zástupci partnerů projektu.
Když jsem publikovala na našich stránkách článek ze slovenského dvouměsíčníku Konfederace politických vězňů Slovenska Naše svedectvo příspěvek od naší slovenské Dcery Maji Ničové, reagovala na něj paní Monica G. Rokus. Odepsala jsem jí a poděkovala za její krátký komentář. A ona napsala znovu v odpověď spoustu hezkých slov. Ta slova patří nám všem. Proto je tu uveřejňuji:
V pátek 18. ledna jsem se potkala s Majou Ničovou z Bratislavy. Přivezla do Prahy časopis Konfederácie politických väzňov Slovenska. Dvojmesačnik — Naše svedectvo. V šestce z loňského roku je Majin článek o říjnové návštěvě Prahy. Dovoluji si ho přepsat v celém jeho znění pro nás všechny, které se ke slovenským tiskovinám nedostaneme. Ještě bych chtěla uvést, že ve zmiňovaném periodiku je i příběh jedné slovenské Dcery nadepsaný Príbeh rodiny Valentovej.…
Vážené Dcery, o víkendu jsem si přečetla o Vás článek v Reflexu a nedalo mi, abych Vám nenapsala. Přimělo mě k tomu hlavně to, že některé z Vás pochybují (alespoň tak jsem tomu rozuměla), jestli má smysl o té době ještě hovořit a jestli by nebylo lepší udělat tlustou čáru za minulostí tak, jak se vyjádřil syn jedné z Vás.
Než Hanička Truncová 22. prosince 2007 odjela za příbuznými na Vysočinu, napsala mi. Rozhodla jsem se podělit se s Vámi o její myšlenky: Zuzanko, asi před třemi léty jsem si přála od Ježíška nový adresář. Přání se mi splnilo, moderní rozložení, telefony — mobily — emaily, já začala po měsících přepisovat adresy a záhy jsem toho nechala… už bych nikdy nenalistovala jména dávných vztahů. Vím, že člověk je…
Na našem setkání v Carpe Diem se představila paní doktorka Markéta Čermínová, jejíž otec byl také obětí komunistické zvůle (JUDr. Jakub Čermín — dlouhodobý předseda Českého svazu bojovníků za svobodu, přidávám i jeho životopis). Ona se však narodila až po tatínkově návratu z věznic. Paní doktorka se zajímá o historii dvacátého století a snaží se své poznatky rozšiřovat mezi veřejeností. Bylo mi milé, že nám poskytla tento…
Milé Dcery, mám obsedantní potřebu se Vám o zázračném Adventu vyznat. Usedám denně k počítači a snažím se posbírat slova, ta složit ve věty a z nich potom dát dohromady příběhy. Někdy se však stane, že příběh je k mání, ale nedostávají se jednoduše správná slova a věty. Tvrdě pracuji na jejich vyhledávání, někdy by se to úsilí dalo přirovnat ke zlatokopově snaze, který kvůli zlatince na dně své pánve spotřebuje mnohem větší…
I Ostrava má své Příběhy bezpráví