Každé ráno v šest nás budilo rádio budovatelskými písněmi
Narodila jsem se v lednu 1938, tedy ještě před druhou světovou válkou. Z mého předškolního dětství mám mezi jiným tyto vzpomínky, píše nám všem paní Nadja Stolz.
Narodila jsem se v lednu 1938, tedy ještě před druhou světovou válkou. Z mého předškolního dětství mám mezi jiným tyto vzpomínky, píše nám všem paní Nadja Stolz.
Tak ho nazvala autorka, ale mně se k příběhu derou do prstů na klávesnici počítače přívlastky — osudový, smutný, krutý, i když on končí tak, že bychom mohli citovat básníka: Života bído, přec Tě mám rád. Dejme slovo autorce: Zde jsem napsala, co jsem od dětství do své plnoletosti prožila, aniž bych to chtěla, ale co ovlivnilo celý můj život. V Reflexu, v čísle…
Můj příběh z padesátých let může být buď dlouhé vyprávění nebo soupis dat a faktů. Zkusím tedy vyprávět…
Můj otec PhDr. Rudolf Voříšek, redaktor nakladatelství Vyšehrad, byl zatčen 19. 6.1952 a dne 6. 8. 1952 odsouzen pro trestný čin velezrady k odnětí svobody na 11 let, k propadnutí majetku, k peněžitému trestu a ztrátě občanských práv. Prošel věznicemi Vinařice u Kladna a táborem Bytíz u Příbrami. 1. listopadu 1953 v pankrácké vězeňské nemocnici na leukemi zemřel. Dne 22. října 1991 byl plně rehabilitován.
Příběh Věry Pytlíčkové-Indrové, dcery politického vězně padesátých let Jaromíra Indry Měla jsem štěstí, že jsem vyrůstala v rodině, kde platila pravidla chování založená na upřímnosti, pracovitosti, obětavosti, na lásce k lidem, k vlasti, k přírodě a na čestném chování. Dědeček byl předseda Klubu turistů ve Vyškově, pracoval jako knihař ve svém podniku, který s babičkou založili. Babička vedla knihkupectví, knihařství a papírnictví padesát let. Můj otec podnik převzal…
Zasáhl osud a o prázdninách nám ji vzal. Nám všem. Už, když jsem psala krátkou zprávu o jejím odchodu pro naše webové stránky, uvědomila jsem si, že Irenčin příběh nemáme k dispozici. Jen střípky, střípečky to byly, co jsem posbírala mezi námi Dcerami. I když jsem se je s velkým úsilím snažila poskládat jako archeolog nalezené kousky nádob, v tuto chvíli jsem rezignovala. Ne…
Náš tatínek, Čeněk Linhart z Lipovce byl odsouzen na čtyři roky odnětí svobody a ke ztrátě občanských práv a propadnutí poloviny majetku.
K prvnímu svému rozhovoru po příletu do Prahy jsem se sešla s paní M. Žije nedaleko autobusového nádraží, ve čtvrti plné protikladů. V nočních hodinách kolem nádraží chodit neradno a naopak nový hotel, který se donedávna jmenoval podle krásného atria a teď patří do své cti dbalého hotelového řetězce Hilton, zalidňuje tuto čtvrť ne právě nejchudšími klienty z „byznysu“ a nejen jimi. Přítelkyně paní M. zastává v hotelu důležitou…