Vánoční zamyšlení Juliany Brezinské Ku koncu roka, pred Vianocami, ja aj v podvečer svojho života musím smutne konštatovať, že sa mi definitívne skončil stredo-vek. Stratilo sa veľa pekných tradícií, zvykov, zážitkov, ktoré ako spomienky osvetľujú moje detstvo. Advent, roráty, naše detské, netrpezlivé opakovanie stále tej istej otázky: koľko raz sa ešte vyspíme, kým príde Ježiško?
(zo spomienok dcéry politického väzňa) Písal sa rok 1955. Moja mamička hoci bola chudobná, vždy dbala nato, aby sme boli vzdelané, sčítané. Ani neviem kde pozberala peniaze na knihy, ktoré sme vždy dostávali na Vianoce. Ako som sa len na knihu od Ježiška tešievala. Ja a sestry sme pod stromčekom mali knihu či uštrikovanú čiapku, alebo ušité šatôčky, ale mama tam…
Paní Juliana Brezinská, dcera ze Slovenska, nám poslala zajímavý dokument. Přepis rozhovoru se svou maminkou v roce 1990. Tento svůj příběh zaslala na Výzvu ke spolupráci prostřednictvím elektronických médií, uveřejněnou na našich stránkách. Rozhovor s mamičkou byl nahrán na diktafóne v roku 1990, ktorý mi daroval Tibor Divinec z Kanady. Přepis rozhovoru s mamičkou som písala autenticky, teda s chybami, v nárečí, akým hovorila. Presné znenie na kazete je nasledovné…
Pátrám po stopách svého otce, Františka Tůmy, nar. 27. 7. 1917 v obci Hůrky u Lišova v Jižních Čechách. Chci vám vyprávět jeho historii. Po smrti svého staršího bratra převzal otec hospodářskou usedlost Hůrky čp. 33 u Lišova v Jižních Čechách. Nevím již přesný rok, kdy se tak stalo, ale myslím, že to bylo roku 1947. Já jsem byla dána do výchovy otcovi po soudním jednání s mojí matkou, u které jsem nikdy…
Vážení přátelé, již delší dobu jsem se odhodlávala, že napíšu náš příběh, který jsme prožívali po roce 1950. Naléhavé nutkání napsat nebo resp. odepsat do novin, které odebíráme (Mladá fronta Dnes) jsem měla hlavně v době, kdy běžel seriál Zdivočelá země a kdy se jednou ozval soudruh Miroslav Grebeníček a myslím, že i současný předseda KSČ Filip, s konstatováním, že celý seriál je propaganda. Děkuji panu Stráskému o jeho…
V pohraničí žila německá rodina, otec pekař, matka jeho výrobky prodávala v malém koloniále a jejich tři synové. Otci se jako pekaři, který byl důležitý jako zásobovací prvek, a také skutečnost, že je „jen“ poloviční Němec, dařilo se odvodu do války a na frontu vyhýbat. Nevadilo to sousedům do té doby, než na frontách začali umírat jejich manželé, děti, vnuci. Na sousedskou „přímluvu“ je otec posléze na frontu povolán,…
Jedna z dcer 50. let vzpomíná na tísnivou atmosféru a šikanu ze strany komunistického režimu, která postihla její rodinu po odsouzení otce v politickém procesu.
Květušce Moravečkové od Hany V Malíně — na okraji Kutné Hory — znám 200 let starou chalupu, hospodářské stavení, kde sídlí Květuška Moravečková, rozená Fuksová a kde si generace podávaly nejen ruce, předávaly GRUNT i životní zkušenosti.
Prosincová návštěva mé maminky na pracovním útvaru v Jilemnici měla dalekosáhlé pokračování. Maminka byla po celý svůj život statečná, přivezla k návštěvě malou placatou lahvičku, v nestřeženém okamžiku tento skvost zmizel za gumou mého rukávu od tepláků.
Bylo – nebylo – ale ono se to skutečně stalo. Někdy v 50. letech, v pardubickém kriminále, mne vybrali jako nádeníka k zedníkům, se mnou byla u raportu Jiřina Fárková, děvčica z Horní Bečvy, znaly jsme se ještě předtím z pracovního útvaru z Jilemnice a Varnsdorfu. Pardubice byly sice ženským „lágrem“, ale pro běžnou údržbu všech řemeslných prací tam byl úplně od nás izolován malý mužský muklovský barák, který se nacházel za vysokou…
