Konference Spravedlnost v právní státě byla zaštítěna paní doktorkou Ivou Brožovou, předsedkyní Nejvyššího soudu České republiky. Když jsem o konferenci psala, zmínila jsem se i o tom, že vlastně paní doktorka patří mezi nás Dcery. Pojďme a přečtěme si, její příběh. Napsat vzpomínku na svého otce plukovníka Milana Zapletala letce 311. bombardovací perutě RAF se ukázalo být pro mne velmi náročné. Vyšlo totiž najevo, že jeho úmrtí…
Ozvala se Daniela z Curychu. Žije tam pár let, jinak od svých sedmnácti pobývala v Austrálii. Emigrovala tam se svými rodiči. Nabízí nám svůj příběh. Když jsem ho upravovala, měla jsem oči plné slz.
Předloni jsme byly ke konci roku v jedné příbramské základní škole. Na pozvání jedné z Dcer, paní Mgr. Dagmar Moravcové. Náš program byl bohatý, vždyť jsme tam jely čtyři. Tenkrát jsem si vyfotografovala dětmi malovaný betlém, který jsem použila pro naši gratulaci k Vánocům a do nového roku 2010. Dáša tenkrát četla z dopisů svých rodičů. Bylo to dojemné, ale její příběh pořád nebyl na našich…
Když jsem četla na svahu rakouských Alp Mirčin příspěvek, slíbila jsem si, že ho musím co nejdříve nabídnout čtenářům našich stránek. Vždyť na takových příbězích se nejlépe dokumentuje ubohost a zlotřilost minulého režimu.
Blahopřejeme, Liduško. http://www.svornost.com/2011/02/prisahali-republice-vojaci-v-3-odboji/
Potkaly jsme se s Janou Berkovou o prázdninách letošního roku. Připravovala se konference v Olomouci a Jana slíbila účast na programu. Slib splnila v míře vrchovaté. Všichni, kdo jsme byli mezi posluchači, jsme byli Janiným příspěvkem, velmi civilním, bez technického zázemí a podpor, nadšeni. Zaujala. Naším prvořadým úkolem je zasadit se o to, aby Janiny profesionální zkušenosti byly využity i v našich školách. Dobové vánoční fotografie dokreslují příběh, který mi takto kraťoučce…
Naše rodina žije v jihovýchodní části Moravy ve městě Komenského v Uherském Brodě. Tam na hlavním náměstí pod kostelem je starý měšťanský dům, který v roce 1899 koupil náš dědeček a zřídil tu lékárnu a drogerii. Vychovali s babičkou pět dětí, jedním z nich byl náš tatínek. Vystudoval farmacii, přírodní vědy a v roce 1940 převzal po dědečkovi dům s lékárnou a drogerií a zřídil zde výrobnu…
Před koncem roku mi napsala paní Eva Horňáková. Slíbila zavzpomínat na své dětství bez táty, poslala mi fotografie z těch časů a příběh jejího tatínka uveřejněný v novinách. A pak dlouho nic. Zavolala jsem jí. Vysvětlila mi, že nemá dost sil, aby se vrhla na psaní. Přesto mi poslala onu malou vzpomínku na tatínkův návrat z vězení, kterou jsem použila do příspěvku do senátu (viz https://www.dcery.cz/?nid=716&lang=cz). Včera…
Těš se, milá čtenářko či čtenáři, máš před sebou příběh napsaný krásnou slovenštinou. Je ze života dítěte politického vězně, takže nejde o příběh veselý, ale v každém směru jazykově a literárně hodnotný. Motto: Všetci by sme chceli v živote vyhrávať. Dnešná prehra, však môže byť našou výhrou v budúcnosti. Východná časť Slovenska má svoje osobité čaro. Hornatú a lesnatú časť striedajú nížiny…
Setkala jsem se se dvěma sestrami v kavárně. Už si ani nemusíme říkat, jak kdo vypadá. Zkrátka Dcery se poznají, i když je v místnosti narváno. Vysvětlitelné? K věci — získala jsem nový příběh a slib, že se obě ještě zamyslí nad literární podobou svých vzpomínek. Tak neváhejme a začtěme se, příběh je před námi: Bydleli jsme v Písku v rodinné vilce. Tatínek byl středoškolský profesor, učil matematiku a deskriptívu…
