Po delší době uveřejňuji nový příběh. Jeden z prvních, které se dostaly na světlo světa. Už v devadesátém roce, sedmého února vyšel ještě v Lidové demokracii. S laskavým svolením autorky — paní Heleny Novákové — ho přidávám k ostatním na našem webu. Ráno, vlastně ještě noc. V brněnských ulicích snad ani človíčka. Matka s kufříkem vede za ruku malé dítě. Spěchají na vlak do Prahy. Děcka v parku křičívají:…
Přišel mi ještě jeden e-mail ze Slovenska. Byl napsán narychlo, poslán pozdě, ale neměla jsem to srdce pisatelce sdělit, že už je víc než týden po uzávěrce. Udělala bych chybu. Čtěte se mnou: Návšteva otca vo väznici v Leopoldove Moje detstvo bolo popretkávané rôznymi udalosťami. Striedala sa radosť i bolesť. Láska i nenávisť. Bezstarostnosť i napätie. Ale najviac si v živote vytrpela najstaršia sestra Elenka, ktorá už…
V létě se konají abiturientské srazy. Na jednom takovém v Přelouči se potkala Jiřina Hájíčková se Zuzkou Hisirovou. A pak už netrvalo dlouho, pár telefonátů, a zrežírovala jsem si se Zuzkou setkání v Praze, v překrásném prostředí žižkovského Montmartru na předzahrádce jedné restaurace. Byl vlahý srpnový podvečer, který splavně přecházel v noc. Když jsem přicházela na místo setkání, hned jsem věděla, že ten stolek obsazený dvěma dámami, je ten správný. Čekaly…
Už se mi sbíhají autorizované příběhy pro knihu. Paní Tížková se zaměřila na jednu z nejtraumatičtějších chvil. Návštěvy. Každá z nás má své vzpomínky. Mnohé se však podobají jako vejce vejcí… Nechme vyprávět protagonistku návštěv: Můj tatínek Karel Procházka byl zatčen v dubnu 1948 a odsouzen ve skupině za velezradu, vyzvědačství a opuštění republiky. Rozsudek zněl: 30 let odnětí svobody, ztráta majetku a občanských práv. Doma jsme s maminkou zůstaly já třináctiletá a moje malá…
Čtvrtého září jsem dojela do Malína, protože jsem slíbila paní Květě Moravečkové, že zaznamenám její vzpomínky a že se z nich pokusím vytvořit nějaké souvislejší vyprávění. Přinesla jsem si od ní i nějaké fotografie. Jak se mi to podařilo, to už posuďte sami.Doma hledím na fotografii starou asi osmdesát let. Dědečkova podoba mi přihrála na mysl Ernesta Hemingwaye. Stařec a moře. „Člověk může být zničen, nikdy poražen.“ Tenhle citát…
Jak se Vám líbí mačička a bábätko? Milé, že. Pamatujete si ještě, jak jsme chodili nakupovat světové bestsellery do Slovenské knihy na roh Václavského náměstí a Štěpánské, protože do češtiny nebyly přeloženy? Vzpomínáte, jak jsme se těšili na slovenské pondělky v televizi? Tohle čtení sice nebude pohádkové, leč řeč je krásná, libozvučná. Snad mi též dcery Kosorinovy odpustí, že jsem jejich vzpomínání vybavila takovým titulkem. Nemá…
I tento text má svou historii. Díky radnímu Uherského Brodu jsme dostaly mezi společenství Dcer dvě Vlčnovjanky. Než začneme číst, musím poděkovat vlastně i vnučkám politického vězně pana Jana Plesla, protože ony se především zasloužily o tento příspěvek, který, ač smutný, tak v mnohém připomíná bukolické časy našeho venkova. Na příkladech uvádí kvalitní etické hodnoty - lásku, víru, soudržnost, odvahu a řád, avšak nejen je. Najdeme i jiné.
Odpoutejme se na chvíli od historie a dopřejme si něco poezie. Paní Tížková mi půjčila básně svého tatínka, řídícího učitele z Dobrušky, který si odseděl něco let v komunistických lágrech.Ocituji jich pár, těch méně pochmurných. Koncert Je nepodobno k víře, že v téhle díře se objevila kočka — vlastně černé kotě. A hned k mé botě, tře své chudé tělo, vousy, bradu — . Jak…
Příběh, který budeme číst, se v určité chvíli protnul s příběhem jiné Dcery. Děkuji paní Melicharové, že se rozepsala o svém osudu a ve vzpomínkách došla i na pana Meřičku, otce paní Vaďurové (https://www.dcery.cz/?nid=479&lang=cz). Moc mě potěšilo, že nám autorka podala obraz českého venkova padesátých let, obraz odvrácené strany. Nikoli obraz zpěvu a jásotu a kašírovaných pěstitelských úspěchů, ale obraz skutečného života. Můj tatínek Josef Špalek pocházel ze starého selského rodu, který…
Paní Eva je z Dcer ta „nejdcerovatější“. Patří mezi těch dvanáct, které poskytly interview paní Švehlové pro výzkumné účely. Konečně se daří získat příběh „jinak“. Pojďme společně a začtěme se:
