Přejít na navigaci

banner-dcery-cz

  1. O Dcerách se psalo ve Výběru

    • Rubrika: Napsali jste nám
    • Dcery

      Ženy, k jejichž dětství patřily nedělní „výlety” do věznic a lágrů, kde stát napravoval jejich ideově pomýlené otce, někdy i matky, přestaly mlčet.

  2. Medaile svatého Jiří pro Jaromíra Indru

    • Rubrika: Příběhy

    • Těší mě dávat na stránky zprávy, které dokládají, že se naše společnost přece jen ozdravuje, že nezapomíná na ty, kteří pro národ, pro děti, pro město, pro rodinu, pro literaturu, pro přírodu atd. něco z lásky učinili, na něž se muselo po určitý čas ve velkém zapomenout. Ti nejbližší však ve svých srdcích stále vzpomínky opatrovali. Nyní už nastala, chvála Bohu, taková doba, že tito lidé jsou oceňováni za své skutky těmi nejvyššími vyznamenáními. Škoda, tentokrát už jen in memoriam.

      Dcery

  3. Dnes se návštěvy konat nebudou

    • Rubrika: Příběhy

    • Předkládám Vám krátký příběh z Moravy. Nejen dcera, ale i neteř politického vězně nemohla studovat.

      Větu pronesl bachař ve věznici ve Valdicích. Pro mne, tehdy šestnáctileté děvče, to bylo nejhorší setkání s totalitním režimem. V čekárně se shromáždili příbuzní politických vězňů. Přijeli vesměs zdaleka. Byli tam staří lidé, rodiče a prarodiče vězněných, babička v kroji až ze Slovenska.

  4. Co tě nezabije, to tě posílí…

    • Rubrika: Příběhy

    • bylo jedno z „pravidel dobrého trávení“, jejichž dodržování doporučoval v dopise z kriminálu tatínek mamince. Další byla podobná:

      Dcery

      Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř.

      Všechno zlé je pro něco dobré.

      Věci, které nemohou býti jinak, nejsou hodny tvé jediné slzy.

      Bylo jich víc, pamatuji si ta nejčastěji v duchu opakovaná. Myslím, že poslední bylo — Starosti zbytečné si nepřipouštěj. Nebyla tam rada, jak rozlišit starosti zbytečné od důvodných. A těch bylo jistě víc.

      Úžasné, pravím Vám kurzívou pro odlišení od vlastního vyprávění, přivítaly jsme mezi Dcery další členku. Ano, s potěšením konstatuji, že dcery vězněných spisovatelů se ozývají. Tentokrát příběhem paní Věry Hradečné — Jehličkové. Klikněte, prosím, na  nadpis a čtěte dál.

  5. Hana Pražáková nezapře svého otce Františka Křelinu

    • Rubrika: Příběhy

    • DceryNedávno mi elektronická pošta přinesla zprávu o tom, že dcera pana Františka Křeliny bude v Praze na křtu jedné knihy paní Markéty Hejkalové. Zdá se, že jsem vypsala do jedné věty hodně jmen. Vysvětlení musí následovat. Hle: Pan František Křelina, význačný český spisovatel, představitel ruralismu byl vězněn v padesátých letech a v procesu se Zelenou internacionálou odsouzen k dvanácti letům žaláře. Jeho dcera paní Hana Pražáková napsala velmi čtivou memoárovou knihu Nadějí tu žijem, jejíž název si vypůjčila z posledního tatínkova dopisu z kriminálu, v němž on naznačuje, že by snad v květnu 1960 mohl přijít domů. Naděje se naplnila.Takže tu máme další Dceru do našeho sdružení. Ještě jsem zůstala dlužna jedno jméno — Markéta Hejkalová. Ano, je to další generace spisovatelského klanu, spisovatelka, majitelka nakladatelství Hejkal a manažerka v tom nejlepším slova smyslu! Vždyť podzimní knižní veletrh v její režii bude mít letos v Havlíčkově Brodě už osmnácté pokračování.

      Vraťme se však ke knize Nadějí tu žijem. S dovolením autorky budu citovat: (klikněte, prosím, na nadpis, objeví se pokračování.)

  6. Moje statečná maminka

    • Rubrika: Příběhy

    • Příběh je z těch mála, které se dotýkají těch před mřížemi. Mnohdy opravdu balancovali mezi životem tam a údělem z nejtěžších — vychovávat a živit děti, povzbuzovat vězněné a přitom se nenechat tímto osudem ucloumat (viz "V tu dobu se u nás objevila jedna stará dáma" od stejné autorky).

      Povolenka-k-navsteve-vezeni

      V době, kdy byl můj tatínek zatčen, tak byl po velmi těžké chorobě a během třech měsíců se měl podrobit operaci. Vše bylo odloženo o téměř devět let a tatínek to na štěstí přežil.

      Vzhledem k jeho špatnému zdravotnímu stavu mu byly povoleny balíky. Myslím, že jeden za měsíc. Byl ve vyšetřovací vazbě v Bartolomějské ulici. Jezdili jsme tam s maminkou a dívali se ve dvoře až někam nahoru do zamřížovaného okna, kde mávala nějaká ruka — snad tatínkova.

  7. Bohumil Robeš, leopoldovský mukl vzpomíná

    • Rubrika: Napsali jste nám

    • Tragický závěr života JOSEFA VANÍČKA nesu si ve svém srdci natrvalo. 28. září 1958, na svátek našeho národního světce svatého Václava, byl jsem zrovna umístěn v korekci na Nových samovazbách v Leopoldově. Bylo mně známo (muklovská "pošta" fungovala bezchybně), že Josef Vaníček, Jiří Nyčkalo a Adolf Petrovský byli po nezdařeném pokusu o útěk z Leopoldovské pevnosti umístěni na zvláštní izolaci na Nových samovazbách. Budova NS, s malým pláckem na vycházku, byla umístěna v blízkosti ostřelovacího pásma.

  8. Ohlas ze Západočeské univerzity z Plzně

    • Rubrika: Napsali jste nám

    • Na presentaci do Langhansu byla pozvána mladá nedávná absolventka a v současné době doktorandka z plzeňské univerzity Mgr. Eva Šafránková a takto se vyjádřila:

      Představení nově vznikajícího dokumentu o Dcerách v galerii Langans mě ohromilo! Byl to nesmírně emocionální zážitek a neskonale se těším, až budu moci dokument zhlédnout celý. Obdivuji všechny Dcery, které se dokáží na kameru podělit se svými bolestnými zkušenostmi, stejně jako filmaře, kteří zpoza kamery jejich příběhům o utrpení naslouchají. Vaše práce má nesmírný význam (nejen pro naši českou společnost, která se stále nedokáže-odmítá? vyrovnat se svou minulostí)- a to zdaleka nejen ten teraupetický. Držím Vám a všem okolo palce. Eva.

  9. Učitelka roku

    • Rubrika: Napsali jste nám

    • DceryMůj přítel gynekolog jednou řekl, že on prodlouží životy několika žen, ale učitelé ovlivní spousty životů. Tuhle pravdu jsem si ověřila u paní profesorky dějepisu z gymnasia Josefa Kajetána Tyla v Hradci Králové Hany Duškové.

       

      Paní profesorka vyučovala dějepis i za minulého režimu. A vyučuje ho nadále. Těžký úkol. Vždyť vítězové píší historii. Co bylo uznáváno jako dobré v minulosti, může být uznáváno za zlé v současnosti a naopak.

  10. Jsou dny, kdy člověk lační po pochvale…

    • Rubrika: Napsali jste nám

    • …a tu je.

      Když si přečteme příspěvek Hany Součkové "Přítel — básník", když se podíváme na webové stránky "Hlasu z pasínku" — www.inext.cz/…/default.htm, pak nám opravdu mile zazní básníkova pochvala z dopisu Haně Součkové. Děkujeme, pane Karle Vysloužile. Dcery.cz

      viz dále klikněte na nadpis

Nepřehlédněte

Další příběhy