Přejít na navigaci

banner-dcery-cz

  1. Příběhy bezpráví 2009

    • Rubrika: Odeznělo
    • Z tiskové zprávy:

      V listopadu letošního roku se již po páté uskuteční projekt Příběhy bezpráví — měsíc filmu na školách, který pořádá společnost Člověk v tísni. Projekt vznikl jako reakce na nedostatečnou výuku moderních dějin na základních a středních školách. Prostřednictvím filmu — tedy média pro mladé lidi nanejvýš přitažlivého — a následných debat s hosty, se žáci seznamují s nedávnou minulostí. „Naše dosavadní zkušenosti ukazují, že mladé lidi období komunistického Československa zajímá. To potvrdilo i rozsáhlé dotazníkové šetření, z kterého zároveň vyplývá, že o tomto období má dostatek informací méně než dvacet procent studentů středních škol. Přitom jen dvaadvacet procent z nich uvedlo, že se nechce dozvědět více,“ komentuje současnou situaci ředitel a zakladatel projektu Karel Strachota.

  2. Jaké bylo setkání na Kampě?

    • Rubrika: Odeznělo

    • Setkání Dcer a jejich hostů v sobotu 30. května 2009 se vydařilo. Dobrá zpráva,  mohla bych udělat tečku a nechat možnost pro představy. Ráda se však s Vámi podělím o zážitky.  

      Dcery

      Setkaly jsme se  v důstojných prostorách Sovových mlýnů, tudíž velké poděkování  nechť zaletí k paní Medě Mládkové, která nám takové nadstandardní prostředí umožnila. Nesmím šetřit  díky též pro paní Janu Šorfovou a paní Janu Pelouchovou. Jejich  pomoc byla velmi účinná. Když už jsem v tom děkování, neměla bych zapomenout ani na neplánovanou a mnohé překvapující návštěvu paní Jany Hybáškové, zajisté nepominu ani  naše hosty, doprovody Dcer a Dcery samotné.

      Po kliknutí na název článku čtěme dál:

  3. Zprávy ze Slovenska

    • Rubrika: Odeznělo

    • Čas běží jak splašený. Pracovní povinnosti mě válcují, tak se v poslední době prodlužuje doba, kterou musí každý autor čekat, než se jeho článek dostane na webové stránky. Tentokrát se musím omluvit Maje Jurčovičové. Snad bude milosrdná. V předvečer svátků tedy klikněte na nadpis a čtěte. Nejdříve o tom, jak se děti politických vězňů setkaly v Bratislavě a pak přejděte na rozhovor z časopisu Konfederace politických vězňů Slovenska Naše svedectvo. Těšíte se? Hle -

  4. Výzva k zamyšlení, žádost o pomoc

    • Rubrika: Odeznělo

    • Vážené dámy a pánové, milé Dcery a vážení příznivci ,  

      je třeba Vás informovat o tom, že se snažíme získat grant z prostředků Evropské unie. Jedná se o peníze, kterých lze (sice klopotně) dosáhnout na aktivity tzv. Aktivní evropské paměti. Jsem si vědoma, že bez Vás nelze takový projekt vůbec uvést v život. Proto Vás prosím, abyste se zamysleli, přehlédli své domácí úkoly, zvážili své možnosti a schopnosti a posléze nabídli pomoc. Bude jí třeba. Např. při zajišťování ubytování, při vstupu na konferenci, při aktivní účasti na konferenci apod. Každý rozumný nápad je vítán. (Někdy se ten nerozumný může přetavit do skvělé podoby!) Pište na adresy: jirkavlaha@volny.cz nebo zvittvarova@volny.cz.

      Klikněte, prosím, na nadpis a čtěte dál.

  5. My byli těmi třískami, co odletovaly jako bezcenný odpad

    • Rubrika: Příběhy

    • DceryOmlouvám se, zasáhl zřejmě šotek nebo cosi, co pod něj musím skrýt — svou nepozornost. U příběhu, který mi poslaly sestry Hana Součková a Marie Janalíková loňského léta, nastala chyba v obrázkové příloze. Opravila jsem ji, ale ráno nebyla ani chyba, ani příběh.

      Naše rodina žije v jihovýchodní části Moravy ve městě Komenského v Uherském Brodě.Tam na hlavním náměstí pod kostelem je starý měšťanský dům, který v roce 1899 koupil náš dědeček a zřídil tu lékárnu a drogerii. Vychovali s babičkou pět dětí, jedním z nich byl náš tatínek. Vystudoval farmacii, přírodní vědy a v roce 1940 převzal po dědečkovi dům s lékárnou a drogerií a zřídil zde výrobnu léčiv, především inhalolu pro lázně Luhačovice. Lidé za ním do lékárny rádi chodili, nejen pro medicínu, ale i pro radu a milé slovo. Byl známý a oblíbený, také velký vlastenec a patriot. Za války pomáhal finančně studentům i několika rodinám, jejichž otcové byli v koncentráku. Vzpomenu příhodu, kterou znám z vyprávění. Klikněte na nadpis a čtěte dál.

  6. Rydževská, jednou zase Dyrževská, ale především Bydžovská, dcera politického vězně

    • Rubrika: Příběhy

    • Před koncem roku mi napsala paní Eva Horňáková. Slíbila zavzpomínat na své dětství bez táty, poslala mi fotografie z těch časů a příběh jejího tatínka uveřejněný v novinách. A pak dlouho nic. Zavolala jsem jí. Vysvětlila mi, že nemá dost sil, aby se vrhla na psaní. Přesto mi poslala onu malou vzpomínku na tatínkův návrat z vězení, kterou jsem použila do příspěvku do senátu (viz http://www.dcery.cz/?nid=716&lang=cz). Včera mi elektronický pošťák přinesl vzpomínání sportovkyně, která se za své příjmení, které získala po otci, nikdy nestyděla. Snad proto jí ho okolí schválně prznilo.

      Držme Evě palce, vždyť by měla psát nové a další, oprašovat vzpomínky, zkoušet paměť pro mladou generaci, pro ty dosud nevěřící. Tak klikněte, prosím. Na název.

  7. Besedami ve školách bojujeme proti ztrátě paměti

    • Rubrika: Odeznělo

    • Nevím, jestli je tDceryo náhoda, ale přišla mi elektronická zpráva z Hořic od paní Hany Truncové. Reakce nejlepší na stesk nad falšováním dějin našimi komunistickými spoluobčany. Díky, Haničko, za Tvou práci pro studenty, ale i mladé učitele a profesory. Velmi dobrý a už lety vyzkoušený způsob, jak přirozeně předvést posluchačům realitu 50. let minulého století. 

      Teď už nezbývá než kliknout na nadpis a začíst se do zprávy paní Truncové.

  8. Cesta do Ilavy

    • Rubrika: Příběhy

    • Těš se, milá čtenářko či čtenáři, máš před sebou příběh napsaný krásnou slovenštinou. Je ze života dítěte politického vězně, takže nejde o příběh veselý, ale v každém směru jazykově a literárně hodnotný.

      Dcery

      Motto: Všetci by  sme chceli v živote vyhrávať. Dnešná prehra, však môže byť našou výhrou v budúcnosti.

      Východná časť Slovenska má svoje  osobité čaro. Hornatú a lesnatú časť striedajú  nížiny a dediny sa tu podobajú jedna druhej. Domy postavené z obidvoch strán hradskej, vyzerajú ako ovečky v maštali, ktoré obstúpili válov a trpezlivo čakajú, čo sa v ňom objaví.

  9. Velezrada v Písku

    • Rubrika: Příběhy

    • DcerySetkala jsem se se dvěma sestrami v kavárně. Už si ani nemusíme říkat, jak kdo vypadá. Zkrátka Dcery se poznají, i když je v místnosti narváno. Vysvětlitelné?  K věci — získala jsem nový příběh a slib, že se obě ještě zamyslí nad literární podobou svých vzpomínek. Tak neváhejme a  začtěme se, příběh je před námi:

      Bydleli jsme v Písku   v rodinné vilce. Tatínek byl středoškolský profesor, učil matematiku a deskriptívu na průmyslové škole strojnické. Maminka nebyla zaměstnaná, starala se o rodinu a domácnost. Byly jsme tři sestry. Tatínek byl po roce 1945 v zemském výboru za lidovou stranu a angažoval se v problematice školství a mládeže. Po únoru 1948 — v dubnu 1948 byl přeložen za  trest na střední školu do Podmokel u Děčína, což byla na tehdejší dobu  obtížně překonatelná vzdálenost.    Později ho přeložili do Českých Budějovic, kam denně dojížděl vlakem.

  10. Tuctové svědectví

    • Rubrika: Příběhy

    • Po delší době uveřejňuji nový příběh. Jeden z prvních, které se dostaly na světlo světa. Už v devadesátém roce, sedmého února vyšel ještě v Lidové demokracii. S laskavým svolením autorky — paní Heleny Novákové — ho přidávám k ostatním na našem webu.

       

      DceryRáno, vlastně ještě noc. V brněnských ulicích snad ani človíčka. Matka s kufříkem vede za ruku malé dítě. Spěchají na vlak do Prahy. Děcka v parku křičívají: „Do Prahy je cesta dlouhá, kdo nevěří, ten je trouba.“ Z děcek žádné v Praze nebylo, ale mají tatínky. Tatínci s nimi chodívají v neděli na procházku. Dítě má také tatínka, ale v base. Stal se jednou z mnoha obětí hromadných politických procesů v Brně.

Nepřehlédněte

Další příběhy