Přejít na navigaci

banner-dcery-cz

  1. Bohumil Robeš, leopoldovský mukl vzpomíná

    • Rubrika: Napsali jste nám

    • Tragický závěr života JOSEFA VANÍČKA nesu si ve svém srdci natrvalo. 28. září 1958, na svátek našeho národního světce svatého Václava, byl jsem zrovna umístěn v korekci na Nových samovazbách v Leopoldově. Bylo mně známo (muklovská "pošta" fungovala bezchybně), že Josef Vaníček, Jiří Nyčkalo a Adolf Petrovský byli po nezdařeném pokusu o útěk z Leopoldovské pevnosti umístěni na zvláštní izolaci na Nových samovazbách. Budova NS, s malým pláckem na vycházku, byla umístěna v blízkosti ostřelovacího pásma.

  2. Ohlas ze Západočeské univerzity z Plzně

    • Rubrika: Napsali jste nám

    • Na presentaci do Langhansu byla pozvána mladá nedávná absolventka a v současné době doktorandka z plzeňské univerzity Mgr. Eva Šafránková a takto se vyjádřila:

      Představení nově vznikajícího dokumentu o Dcerách v galerii Langans mě ohromilo! Byl to nesmírně emocionální zážitek a neskonale se těším, až budu moci dokument zhlédnout celý. Obdivuji všechny Dcery, které se dokáží na kameru podělit se svými bolestnými zkušenostmi, stejně jako filmaře, kteří zpoza kamery jejich příběhům o utrpení naslouchají. Vaše práce má nesmírný význam (nejen pro naši českou společnost, která se stále nedokáže-odmítá? vyrovnat se svou minulostí)- a to zdaleka nejen ten teraupetický. Držím Vám a všem okolo palce. Eva.

  3. Učitelka roku

    • Rubrika: Napsali jste nám

    • DceryMůj přítel gynekolog jednou řekl, že on prodlouží životy několika žen, ale učitelé ovlivní spousty životů. Tuhle pravdu jsem si ověřila u paní profesorky dějepisu z gymnasia Josefa Kajetána Tyla v Hradci Králové Hany Duškové.

       

      Paní profesorka vyučovala dějepis i za minulého režimu. A vyučuje ho nadále. Těžký úkol. Vždyť vítězové píší historii. Co bylo uznáváno jako dobré v minulosti, může být uznáváno za zlé v současnosti a naopak.

  4. Jsou dny, kdy člověk lační po pochvale…

    • Rubrika: Napsali jste nám

    • …a tu je.

      Když si přečteme příspěvek Hany Součkové "Přítel — básník", když se podíváme na webové stránky "Hlasu z pasínku" — www.inext.cz/…/default.htm, pak nám opravdu mile zazní básníkova pochvala z dopisu Haně Součkové. Děkujeme, pane Karle Vysloužile. Dcery.cz

      viz dále klikněte na nadpis

  5. Vězenkyní dříve, než se narodila

    • Rubrika: Příběhy

    • DceryTenhle příběh se opozdil. Už jsem se omluvila panu inženýru Adolfu Rázkovi, který nám jej poskytl již loni. Slíbila jsem, že se pokusím uveřejnit na našich webových stránkách žádost o pomoc. O jakou? Obracím se na Vás, čtenářky a čtenáři, pokud znáte někoho s podobným osudem, jaký potkal paní Janu, tedy je narozen ve věznici 50. let, prosím, ozvěte se mi. V rubrice "Kontakty" naleznete adresu. Děkuji a těším se, že naše pátrání bude úspěšné, nikoli však veselé.

      Ve svazku č. 113 knihy narozených v roce 1949 najdeme k datu 21. srpna 1949 jméno Jana, která se jako tisíce jiných narodila v Praze 2, na Novém Městě č. p. 441, ale která se odlišovala od ostatních. Byla totiž od 4. 12. 1948 vězenkyní. Nejprve Okresní soudní věznice v České Lípě, která sama v květnu žádala "vzhledem k vysokému stavu těhotenství… dovolí-li to povaha deliktu, propuštění", tedy propuštění budoucí maminky Věry Schejbalové.

  6. Přítel — básník

    • Rubrika: Příběhy

    • Vyzvala jsem Dcery, aby popsaly spontánně nějakou vzpomínku, která se jim vryla jako dítěti politického vězně hluboko do duše. A hle, dcery doktora Součka z Uherského Brodu píší (ta druhá vzpomínka je pod názvem "Z opačné strany mříží" od Marie).

      Dcery

  7. Z opačné strany mříží

    • Rubrika: Příběhy

    • Dcery

      Moje vzpomínka je o člověku z opačné strany mříží. Můj tatínek byl v letech 1957 až 1960 v Iĺavě, kde coby vězeň lékárník pracoval ve vězeňské nemocnici.

      Začátkem roku 1960 jsem onemocněla infekční žloutenkou, tatínek se trápil, že mně nemůže pomoci.

  8. A zase Leopoldov a zase smrt, tentokrát při útěku

    • Rubrika: Příběhy

    • S paní Marií Ryšavou, rozenou Vaníčkovou jsem se potkala v Nové Pace na konci ledna 2008. Zmínila se krátce o svém osudu. Požádala jsem ji o příběh její rodiny pro naše webové stránky. Brzy mi vyhověla. Skrze tento příběh se můžeme přesvědčit, jak komunistický systém formoval životy lidí. Před mřížemi i za nimi.

      Dcery

       

  9. Kdo byl vlastně staříček Nevtípil?

    • Rubrika: Příběhy

    • DceryOtázku jsem si vypůjčila z vyprávění paní doktorky Šimanské, rozené Nevtípilové, které jsme uveřejnili na našich stránkách pod názvem "Jak se pochovávalo v Leopoldově". Paní doktorka mi napsala: …byli u nás Vaši mladí filmaři a já tak skončila podrobnou zpověď dobré venkovské rodiny, kterou zničili komunisté. Byl to den sváteční — natáčení, diskuse, prohlížení fotografií a nakonec návštěva rodného domu mého otce v nedalekých Kozlovicích.…Předkládám opis curriculum vitae mého otce,které jsem psala v roce 1945 a dostala jsem pochvalu a jedničku od našeho češtináře.

  10. Projekt Dcer 50. let představen v Hovorech na bělidle ČR 6

    • Rubrika: Napsali jste nám

    • V úterý 18. března 2008 v Hovorech na bělidle Českého rozhlasu 6 Jana Švehlová a Zuzana Dražilová představily Projekt Dcery 50. let. Kdo má zájem, může si z rozhlasového archivu tento pořad poslechnout. Tady je link:

       http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/?p_po=1967

Nepřehlédněte

Další příběhy