-
Jak …Ismy 20. století zamíchaly s našimi osudy
- Rubrika: Příběhy
-
V pohraničí žila německá rodina, otec pekař, matka jeho výrobky prodávala v malém koloniále a jejich tři synové. Otci se jako pekaři, který byl důležitý jako zásobovací prvek, a také skutečnost, že je „jen“ poloviční Němec, dařilo se odvodu do války a na frontu vyhýbat. Nevadilo to sousedům do té doby, než na frontách začali umírat jejich manželé, děti, vnuci. Na sousedskou „přímluvu“ je otec posléze na frontu povolán, krátce nato zajat. V květnových dnech 1945 se ve sběrném táboře v České Třebové narodí matce jejich čtvrté dítě, tak vroucně otcem očekávaná holčička. Tuto zprávu mu ještě stačí matka sdělit, bohužel však již jako německému zajatci ve vlakovém transportu do Ruska. Náhoda? Než však doběhne pro dítě do tábora, aby mu ho ukázala, transport odjede. Pekař nikdy svoji dcerku již nespatří.
Pokračování po kliknutí na titulek
-
Jaroslava Matoušková – rodina politického vězně v 50. letech
- Rubrika: Příběhy
-
Jedna z dcer 50. let vzpomíná na tísnivou atmosféru a šikanu ze strany komunistického režimu, která postihla její rodinu po odsouzení otce v politickém procesu.
Pokračování po kliknutí na titulek
-
Příběh Květoslavy Moravečkové
- Rubrika: Příběhy
-
Květušce Moravečkové od Hany
V Malíně — na okraji Kutné Hory — znám 200 let starou chalupu, hospodářské stavení, kde sídlí Květuška Moravečková, rozená Fuksová a kde si generace podávaly nejen ruce, předávaly GRUNT i životní zkušenosti.
Pokračování po kliknutí na titulek
-
SILVESTR na PÚ v Jilemnici v roce 1952
- Rubrika: Příběhy
-
Prosincová návštěva mé maminky na pracovním útvaru v Jilemnici měla dalekosáhlé pokračování. Maminka byla po celý svůj život statečná, přivezla k návštěvě malou placatou lahvičku, v nestřeženém okamžiku tento skvost zmizel za gumou mého rukávu od tepláků.
-
Vánoce v pardubickém kriminále
- Rubrika: Příběhy
Bylo – nebylo – ale ono se to skutečně stalo. Někdy v 50. letech, v pardubickém kriminále, mne vybrali jako nádeníka k zedníkům, se mnou byla u raportu Jiřina Fárková, děvčica z Horní Bečvy, znaly jsme se ještě předtím z pracovního útvaru z Jilemnice a Varnsdorfu. Pardubice byly sice ženským „lágrem“, ale pro běžnou údržbu všech řemeslných prací tam byl úplně od nás izolován malý mužský muklovský barák, který se nacházel za vysokou zdí, se zvláštní bránou, byli tam většinou krajské případy, pouze několik málo, tenkráte postarších státních muklů. Mimochodem též jeden můj pozdější příbuzný Josef Myška – ten opravoval stroje na různých dílnách.
-
Odsouzena už v matčině lůně
- Rubrika: Příběhy
-
S paní Dagmar Sadowskou jsem se potkala na našem setkání v Olomouci. Milá přijemná dáma. Slíbila mi že co nejdříve napíše o svém osudu. Tady je:
Jmenuji se Dagmar Sadowská, roz. Buryanová narozena v roce 1952. Moje maminka Helena Buryanová, roz. Tolaszová se narodila v roce 1924. Maminka, po ukončení rodinné školy, pracovala v obchodě svých rodičů. Po roce 1948 byl obchod zestatněn, ale mohla v obchodě alespoň prodávat. To bylo místo, kde vzhledem k pohybu množství osob a svému postoji mohla aktivně pracovat pro skupinu osob napojených na agenty americké C.I.C.
-
K nedožitým stým narozeninám JUDr. Miroslava Jiráska
- Rubrika: Příběhy
-
Ten čas šíleně chvátá. Mnohý rodič by oslavil stovku. Dnes přichází se vzpomínkou na svého tatínka Marie Jelínková. Až dočtete do konce tohoto odstavce, klikněte, prosím, na titulek a čtěte dál.
MOTTO: (z knihy Miroslava Jiráska: Tempus fugit… léta běží od Sarah Bernhartové)
Pánem nad našimi životy je čas
Životní pouť našeho tatínka se započala 15.3.1913 v překrásné jihočeské Telči v učitelské rodině. V rodině nikterak bohaté co do majetku, ale bohaté vědomostmi a touhou poznávat, kde pravdomluvnost, zodpovědnost, odvaha a pomoc druhým nebyla prázdnými pojmy. (Jako člen skautské organizace byl jejich naplňováním vázán i daným slibem). Běžela léta vyplněná vzděláváním, studiem jazyků, studiem práv v Dijonu, která byla ukončena získáním červeného diplomu Doctoris Iuris na Universitě v Bratislavě, dnes Universitě Jana Ámose Komenského, v roce 1937.
-
Železná lady naší justice Iva Brožová
- Rubrika: Příběhy
-
Každý den něco přinese. Čas letí tak nezadržitelně, že chvíle pohody jsou pryč v pár okamžicích. Přesto však bychom na ně neměli zapomínat. Naše setkání v Olomouci zaštítila paní doktorka Iva Brožová. Kdo se na ni obrátil, určitě nalezl úsměv a v hovoru mnoho společných zájmů či vzpomínek. Když jsem jí děkovala za to, že naší akci dodala lesk, trochu se zlobila, že přeháním. Všichni jsme to však cítili. Noblesu, anglický humor a profesionalitu na každém kroku, přičemž člověčina tu nechyběla.
V současné době vídáme paní doktorku na obrazovce televize častěji, čteme její slova na internetu nebo v denících. Jsou to slova, která nám v této složité době ukazují, že jsou mezi námi na postech nejvyšších lidé, kteří jsou nejen fachmani, ale nositelé a prosazovatelé tradičních hodnot. Posuďte sami, přidávám odkazy, nejdřív však klikněte na titulek, prosím.
-
Cestovat v čase, do Jasenové a do Ružomberku
- Rubrika: Příběhy
-
Psaly mi holky Jurčovičky. Byly u příležitosti Majina setkání se spolužáky střední textilní školy v Ružomberku. Ano, byla to akce — padesát let po maturitě na zmiňované škole. Bohužel, škola už neexistuje, jen budova zůstala s novou náplní. Nelenovaly a také se zajely podívat na své nucené bydliště v Jasenové. Tenkrát je tam vystěhovala StB v tzv. Akci B. Jana mi připsala, že vzpomínají, "tohto roku ta akcia oslavuje 60-ku".
Tentokrát je sice obrázek barevný, ale dřevěnice je bez života. Klikněte si na titulek a můžete obrázky porovnat. Dřevěnici i Maju.
-
Na rodičov sa dívali cez mreže. Aké mali detstvo?
- Rubrika: Příběhy
-
Maja Jurčovičová mě upozornila na článek, který vyšel v celoslovenském deníku Pravda. Za pomoci Maji jsem se spojila s panem redaktorem Milanem Čupkou a získala jeho článek.
Klikněte na titulek a můžete číst.