Přejít na navigaci

banner-dcery-cz

  1. Paní profesorka Kurillová chválí Evu Langrovou, hleďme:

    • Rubrika: Napsali jste nám

    • I Ostrava má své Příběhy bezpráví

  2. Maja z Bratislavy píše

    • Rubrika: Napsali jste nám

    • Zuzana, pozdravujem zo slnečnosnežnej Bratislavy s oznamom, že nápady sa rozbiehajú a najbližšie bude prezentacia knihy bývalého jáchymovského vezňa R. Dobiasa Triedni nepriatelia (už druhý diel). Su to zozbierane pribehy prenasledovanych…Prajem pekne dni Maja Ničová

      1. prosince 2007

  3. Dnes je to pětapadesát let

    • Rubrika: Napsali jste nám

    • Dcery politickych veznuDnes je smutný den, je výročí otcovy popravy. U nás na vesnici v Anglii, kde bydlíme, je na jeho památku celý týden osvětlen kostel. Byl jsem tam včera večer s celou rodinou. Stáli jsme tam v zimě i s dětmi a bylo to až kouzelné. Dnes večer budou zvonit zvony. Aspoň něco, aby moje děti nezapomněly. 

      Byl bych spokojený, kdyby už i v Česku lidé pochopili a kdyby nebylo pro mě a pro jiné i po pětapadesáti letech nutné hájit nevinnost svého otce.

      Ivan Margolius

  4. Pohromy u Wagnerů a Jirounků

    • Rubrika: Příběhy

    • Konečně jsem našla čas, abych se pustila do zveřejnění příběhu naší hostitelky v Carpe Diem paní Heleny Jirounkové. Vyberu z její knihy Úniky z temna, které vydalo nakladatelství Baset, pár stránek.helena-jirounkova

      Kniha je opatřena předmluvou pana Štampacha, v níž jsem našla několik myšlenek, které souzní s cíli našeho společenství.

      Standardní dějiny panovníků, převratů a válek, to je historická věda 19. století, u nás ovšem dosud převládá ve školních učebnicích a v povědomí lidí. Od třicátých let minulého století se ve světě pěstuje jiný typ historické práce. Badatelé se zajímají o životní styl a dobovou mentalitu. Spíše než listiny státnického významu je jako zdroje informací zajímají doklady o běžném životě, například zachycená vyprávění svědků či korespondence. A právě tento posun ukazuje, že osobně viděné drobné události nejsou banální. Vypovídají o době se stejnou závažností jako příběhy císařů, králů, papežů atd.

  5. Mojí představou vězení byla Daliborka a Leopoldov mně tu představu potvrdil

    • Rubrika: Příběhy dětí těch druhých

    • d

      Jaký byl Váš nejpříjemnější zážitek v dětství?

      V raném dětství až do doby, kdy tátu zavřeli, jich bylo hodně. Nejpříjemnější zážitek byl, když se vrátil. Ty Vánoce, který jsme potom strávili poprvé s tátou.

  6. Humor nás chránil v nejtěžších dobách

    • Rubrika: Příběhy

    • humor-nas-chranil-dcery-nepratel-statu

  7. Každý je strojcom svojho šťastia, len komunisti sú strojcami nešťastia druhých!

    • Rubrika: Příběhy

    • s

      aneb Každý príbeh má svoj prológ.

      Snad mi slovenská Dcera Bibiana Sedláčková odpustí, že jsem dala motto jejího příspěvku do titulku článku a název — Každý príbeh má svoj prológ — až do dalšího textu. Jsem velmi potěšena tím, že můžeme uveřejnit na našich webových stránkách v jazyku češtině nejbližším další příběh. Snad se ostatní přidají. Ale teď už čtěme:

      Príbeh našej rodiny, prenasledovanej komunistami, je jedným z tisícov smutných príbehov jednotlivcov a ich rodín. Prológ týchto tragédií je treba hľadať v tridsiatych rokoch minulého storočia, kedy súdruh Gottwald na pôde parlamentu prvej republiky, arogantne oznámil, že : „my komunisti sa chodíme do Moskvy učiť, ako vám vykrútiť krk“.

  8. Příběh ze současnosti, dokonce z posledních dnů

    • Rubrika: Odeznělo

    •  

      Hanička Truncová patří mezi neúnavné lektorky historie minulého století se zaměřením především na padesátá léta. Navštěvuje školy ve svém širokém dalekém okolí. Občas zajede i tam, kam se nedá zajet za hodinku či za dvě. Bohu díky za takovou ošetřovatelku paměti. Tady je její vyprávění:

      h

      Portrét Haničky Truncové v Senátu ČR

  9. Není převychován natolik, aby mohl být propuštěn

    • Rubrika: Příběhy

    • Dnes je druhého listopadu roku 2007. V tento den svátku Dušiček Vám povím příběh, který se udál před padesáti čtyřmi lety. Oživím tím vzpomínku na své již dávno zemřelé rodiče.Dcery

      Paní Bobková velmi kultivovaně vypráví na magnetofonové kazetě o svém osudu. Snad se nám podaří takové příběhy digitalizovat. Zatím se musíme spokojit jen s přepisem povídání.

  10. Jen rány dávají tvář životu a lidem

    • Rubrika: Příběhy

    • Milé Dcery,

      nevím, jestli je můj příběh tak silný, jako příběhy Vás ostatních. Proto jsem trochu váhala s jeho napsáním, možná většina z Vás prožila mnohem těžší útrapy než já. Byl mi rok, když tátu zavřeli a dva a půl, když se z Mírova vrátil. Více asi chyběl mému bratrovi. Vidíte, teď mi vlastně dochází, že jsme o tom s bratrem nikdy nemluvili.

      f

      Takhle nám na svatého Martina 2007 píše Jiřina Hájíčková — Formánková, poslala mi ke svému příběhu hezký citát z knihy Kámen a bolest od Karla Schulze, který jsem použila do nadpisu. Ale čtěme dále:

Nepřehlédněte

Další příběhy