Když jsem dostala elektronicky od dospělého syna paní Vlčkové tenhle obrázek malé Elišky
Linhartové, tedy už dlouhou dobu Elišky Vlčkové, zajásala jsem. Na takové krásné
„oldtajmrové“ hračky je radost pohledět. Vůbec není divu, že holčička Eliška se lišácky
kouká do objektivu a v proutěném křesílku hledí radostně do budoucnosti. Jak právě
mládí neposkvrněno žádnými zkušenostmi dokáže hledět.
Já si však uvědomuji, po telefonickém rozhovoru s majitelkou těch nepřehlédnutelných a úžasných
hraček, že se vlastně v tu dobu schylovalo k válce.
K té, kterou v anglicky mluvících zemích píšou WWII. A že pak tu za chvíli byli komunisti… a že má Eliška záhy bez sebemenšího zavinění svého
i otcova status Dcery nepřítele státu… Brrr