Přejít na navigaci

banner-dcery-cz
  1. Ošklivá babička

    • Rubrika: Příběhy
    • l

      Paní L. žije v nehostinném průmyslovém městě, desítky let považovaném za ocelové srdce republiky. V roce 1999, v postkomunistické éře, je zde odhadovaná míra nezaměstnanosti 23% a působí zde silná členská základna komunistů, stále aktivní strana v České republice. Během jízdy z nádraží jsem z taxi viděla jenom pár opravených a nových budov. Šedé, oprýskané fasády kolem hlavní ulice jsou pro turistu symbolem toho, co bylo za železnou oponou. Moc se zde od té doby nezměnilo.

  2. Křičeli na ni: „Kulak“

    • Rubrika: Příběhy
    • dcera-nepritele-statuPaní G. na mne čeká na nádraží krásně opraveného lázeňského městečka. Domluvily jsme se, že ji poznám podle bílé obálky v ruce. Už vím o některých jejích zážitcích z dopisu, který mi poslala po přečtení inzerátu v novinách. Nevím proč, ale dělá mi práci nerozbrečet se, když vidím, jak nedočkavě čeká. I když je její osud pohnutý, je v ní ještě něco navíc. Možná mi připomíná „typickou“ českou ženu, jak si ji pamatuji z dřívějšího života v Československu. Je malé postavy, blond a šedé vlasy, v domácích šatech bez rukávů. Na září je docela horko.

  3. Tatínkův obránce

    • Rubrika: Příběhy
    • Když si paní H. přečetla ve Zpravodaji KPV o výzkumu psychologických vlivů na děti politických vězňů padesátých let, nabídla mi účast v dopise poznamenaném skepsí — koho by miniatura kresby z disertační práce J.S. Dcery nepřítele státutak mohl zajímat její příběh. Podle ní je naživu jen pár rodičů, kteří by měli dceru v požadovaném věku. Pouze několik vdov a jejich dcer je členy organizace a dostává zmíněný Zpravodaj. Ještě méně dcer vězňů, z různých důvodů, bude ochotných odpovědět na moji nabídku k účasti na studii. Byla by velmi překvapena, kdyby se ozvalo více než deset žen.

Další příběhy