Besedami ve školách bojujeme proti ztrátě paměti
- Datum: 25.1.2009 v 7:30,
- 4 komentáře
-
Nevím, jestli je t
o náhoda, ale přišla mi elektronická zpráva z Hořic od paní
Hany Truncové. Reakce nejlepší na stesk nad falšováním dějin našimi komunistickými spoluobčany.
Díky, Haničko, za Tvou práci pro studenty, ale i mladé učitele a profesory. Velmi dobrý
a už lety vyzkoušený způsob, jak přirozeně předvést posluchačům realitu 50. let minulého
století. Teď už nezbývá než kliknout na nadpis a začíst se do zprávy paní Truncové.
„Demokracie je dílnou svobodného života. Bez demokratické výchovy není demokracie“ to jsou slova T.G.Masaryka.
Čas běží, vyrůstají nové generace, mladí lidé mají spousty informací díky vyspělé technice — a přesto naslouchají pamětníkům, zajímají se o dějiny své země — jsou fantastické. Jejich dotazy svědčí o vnitřním citu, spoluúčasti na vzpomínkách, představivosti, jejich skvělá spolupráce je toho důkazem.
„Nebolí Vás o tom mluvit?“ — „Odseděla jste si svůj trest celý?“ —
„Jak dopadla Vaše rodina?“ — „Kdy jste viděla svou rodinu opět celou?“ — „Jak jste
se vypořádali se svými zážitky, které Vám byly nepříjemné?“ —
„Byla jste letos u voleb?“ — „Dalo Vám velké problémy vrátit
se do normálního života?“ — „Jak se Vám mluví o věcech které
jste prožila?“ — „Co byla Železná opona?“ — „Vzpomínáte na tyto časy
často? Měli jste o této době nějaké špatné sny?“ — „Jak Vás přijala rodina,
když jste se vrátili?“ — „Bylo pro Vás něco v té době kladné?“
— „Kde jste vzali odvahu?“ — „Nad čím jste ve vězení přemýšleli?“ 
Tak bych mohla pokračovat…… na některých školách se mnou besedovali Jaroslav Grosman, politický vězeň, Antonie Hofmanová, politická vězeňkyně, Stanislav Prokůpek, politický vězeň, Václav Mach, politický vězeň a SYN zatčených rodičů, Růženka Popílková, politická vězeňkyně a DCERA zatčených rodičů, Marie Ryšavá, DCERA politického vězně, Eliška Vlčková, DCERA politického vězně. — Vracíme se do svých dávných životních zážitků, hovoříme i za ty, kteří nikdy promluvit nemohli.
V letošním školním roce, na podzim 2008, jsem měla celou šňůru besed na různých školách v rámci Projektu ČLOVĚK V TÍSNI. Dokumentární filmy, které jsou školám k dispozici, navodí správnou atmosféru doby, besedou navazujeme na dané téma. Sami pedagogové říkají, že žádná kniha nemůže pootevřít pohled do nedávných dějin tak, jako vyprávění pamětníků. Ceníme si kvalitní přípravy a spolupráce kantorů, děkuji za nás besedující i tímto článkem na stránkách DCERY 50.let.
Nejkrásnější odměnou pro nás besedující je darovaný ČAS…. Na mnoha školách máme k dispozici potřebný časový prostor, abychom na konci besedy mohli ještě besedovat, odpovídat na otázky. Nakonec cituji slova žákyně ZŠ: „Při besedě jsem si uvědomila, jak se v téhle době máme dobře, a přesto si lidé stěžují. Myslím si, že tuto besedu by měli mít všichni, aby si uvědomili, koho mají volit.“ Konec citátu.
Potlesk patří všem pracovníkům Projektu ČLOVĚK V TÍSNI, všem dokumentaristům kvalitních filmů,
všem kantorům, kteří s Projektem spolupracují!