Přejít na navigaci

banner-dcery-cz

  1. Hana Pražáková nezapře svého otce Františka Křelinu

    • Rubrika: Příběhy

    • DceryNedávno mi elektronická pošta přinesla zprávu o tom, že dcera pana Františka Křeliny bude v Praze na křtu jedné knihy paní Markéty Hejkalové. Zdá se, že jsem vypsala do jedné věty hodně jmen. Vysvětlení musí následovat. Hle: Pan František Křelina, význačný český spisovatel, představitel ruralismu byl vězněn v padesátých letech a v procesu se Zelenou internacionálou odsouzen k dvanácti letům žaláře. Jeho dcera paní Hana Pražáková napsala velmi čtivou memoárovou knihu Nadějí tu žijem, jejíž název si vypůjčila z posledního tatínkova dopisu z kriminálu, v němž on naznačuje, že by snad v květnu 1960 mohl přijít domů. Naděje se naplnila.Takže tu máme další Dceru do našeho sdružení. Ještě jsem zůstala dlužna jedno jméno — Markéta Hejkalová. Ano, je to další generace spisovatelského klanu, spisovatelka, majitelka nakladatelství Hejkal a manažerka v tom nejlepším slova smyslu! Vždyť podzimní knižní veletrh v její režii bude mít letos v Havlíčkově Brodě už osmnácté pokračování.

      Vraťme se však ke knize Nadějí tu žijem. S dovolením autorky budu citovat: (klikněte, prosím, na nadpis, objeví se pokračování.)

  2. Moje statečná maminka

    • Rubrika: Příběhy

    • Příběh je z těch mála, které se dotýkají těch před mřížemi. Mnohdy opravdu balancovali mezi životem tam a údělem z nejtěžších — vychovávat a živit děti, povzbuzovat vězněné a přitom se nenechat tímto osudem ucloumat (viz "V tu dobu se u nás objevila jedna stará dáma" od stejné autorky).

      Povolenka-k-navsteve-vezeni

      V době, kdy byl můj tatínek zatčen, tak byl po velmi těžké chorobě a během třech měsíců se měl podrobit operaci. Vše bylo odloženo o téměř devět let a tatínek to na štěstí přežil.

      Vzhledem k jeho špatnému zdravotnímu stavu mu byly povoleny balíky. Myslím, že jeden za měsíc. Byl ve vyšetřovací vazbě v Bartolomějské ulici. Jezdili jsme tam s maminkou a dívali se ve dvoře až někam nahoru do zamřížovaného okna, kde mávala nějaká ruka — snad tatínkova.

  3. Bohumil Robeš, leopoldovský mukl vzpomíná

    • Rubrika: Napsali jste nám

    • Tragický závěr života JOSEFA VANÍČKA nesu si ve svém srdci natrvalo. 28. září 1958, na svátek našeho národního světce svatého Václava, byl jsem zrovna umístěn v korekci na Nových samovazbách v Leopoldově. Bylo mně známo (muklovská "pošta" fungovala bezchybně), že Josef Vaníček, Jiří Nyčkalo a Adolf Petrovský byli po nezdařeném pokusu o útěk z Leopoldovské pevnosti umístěni na zvláštní izolaci na Nových samovazbách. Budova NS, s malým pláckem na vycházku, byla umístěna v blízkosti ostřelovacího pásma.

  4. Ohlas ze Západočeské univerzity z Plzně

    • Rubrika: Napsali jste nám

    • Na presentaci do Langhansu byla pozvána mladá nedávná absolventka a v současné době doktorandka z plzeňské univerzity Mgr. Eva Šafránková a takto se vyjádřila:

      Představení nově vznikajícího dokumentu o Dcerách v galerii Langans mě ohromilo! Byl to nesmírně emocionální zážitek a neskonale se těším, až budu moci dokument zhlédnout celý. Obdivuji všechny Dcery, které se dokáží na kameru podělit se svými bolestnými zkušenostmi, stejně jako filmaře, kteří zpoza kamery jejich příběhům o utrpení naslouchají. Vaše práce má nesmírný význam (nejen pro naši českou společnost, která se stále nedokáže-odmítá? vyrovnat se svou minulostí)- a to zdaleka nejen ten teraupetický. Držím Vám a všem okolo palce. Eva.

  5. Učitelka roku

    • Rubrika: Napsali jste nám

    • DceryMůj přítel gynekolog jednou řekl, že on prodlouží životy několika žen, ale učitelé ovlivní spousty životů. Tuhle pravdu jsem si ověřila u paní profesorky dějepisu z gymnasia Josefa Kajetána Tyla v Hradci Králové Hany Duškové.

       

      Paní profesorka vyučovala dějepis i za minulého režimu. A vyučuje ho nadále. Těžký úkol. Vždyť vítězové píší historii. Co bylo uznáváno jako dobré v minulosti, může být uznáváno za zlé v současnosti a naopak.

  6. Jsou dny, kdy člověk lační po pochvale…

    • Rubrika: Napsali jste nám

    • …a tu je.

      Když si přečteme příspěvek Hany Součkové "Přítel — básník", když se podíváme na webové stránky "Hlasu z pasínku" — www.inext.cz/…/default.htm, pak nám opravdu mile zazní básníkova pochvala z dopisu Haně Součkové. Děkujeme, pane Karle Vysloužile. Dcery.cz

      viz dále klikněte na nadpis

  7. Vězenkyní dříve, než se narodila

    • Rubrika: Příběhy

    • DceryTenhle příběh se opozdil. Už jsem se omluvila panu inženýru Adolfu Rázkovi, který nám jej poskytl již loni. Slíbila jsem, že se pokusím uveřejnit na našich webových stránkách žádost o pomoc. O jakou? Obracím se na Vás, čtenářky a čtenáři, pokud znáte někoho s podobným osudem, jaký potkal paní Janu, tedy je narozen ve věznici 50. let, prosím, ozvěte se mi. V rubrice "Kontakty" naleznete adresu. Děkuji a těším se, že naše pátrání bude úspěšné, nikoli však veselé.

      Ve svazku č. 113 knihy narozených v roce 1949 najdeme k datu 21. srpna 1949 jméno Jana, která se jako tisíce jiných narodila v Praze 2, na Novém Městě č. p. 441, ale která se odlišovala od ostatních. Byla totiž od 4. 12. 1948 vězenkyní. Nejprve Okresní soudní věznice v České Lípě, která sama v květnu žádala "vzhledem k vysokému stavu těhotenství… dovolí-li to povaha deliktu, propuštění", tedy propuštění budoucí maminky Věry Schejbalové.

  8. Přítel — básník

    • Rubrika: Příběhy

    • Vyzvala jsem Dcery, aby popsaly spontánně nějakou vzpomínku, která se jim vryla jako dítěti politického vězně hluboko do duše. A hle, dcery doktora Součka z Uherského Brodu píší (ta druhá vzpomínka je pod názvem "Z opačné strany mříží" od Marie).

      Dcery

  9. Z opačné strany mříží

    • Rubrika: Příběhy

    • Dcery

      Moje vzpomínka je o člověku z opačné strany mříží. Můj tatínek byl v letech 1957 až 1960 v Iĺavě, kde coby vězeň lékárník pracoval ve vězeňské nemocnici.

      Začátkem roku 1960 jsem onemocněla infekční žloutenkou, tatínek se trápil, že mně nemůže pomoci.

  10. A zase Leopoldov a zase smrt, tentokrát při útěku

    • Rubrika: Příběhy

    • S paní Marií Ryšavou, rozenou Vaníčkovou jsem se potkala v Nové Pace na konci ledna 2008. Zmínila se krátce o svém osudu. Požádala jsem ji o příběh její rodiny pro naše webové stránky. Brzy mi vyhověla. Skrze tento příběh se můžeme přesvědčit, jak komunistický systém formoval životy lidí. Před mřížemi i za nimi.

      Dcery

       

Nepřehlédněte

Další příběhy