-
Co tě nezabije, to tě posílí…
- Rubrika: Příběhy
-
bylo jedno z „pravidel dobrého trávení“, jejichž dodržování doporučoval v dopise z kriminálu tatínek mamince. Další byla podobná:
Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř.
Všechno zlé je pro něco dobré.
Věci, které nemohou býti jinak, nejsou hodny tvé jediné slzy.
Bylo jich víc, pamatuji si ta nejčastěji v duchu opakovaná. Myslím, že poslední bylo — Starosti zbytečné si nepřipouštěj. Nebyla tam rada, jak rozlišit starosti zbytečné od důvodných. A těch bylo jistě víc.
Úžasné, pravím Vám kurzívou pro odlišení od vlastního vyprávění, přivítaly jsme mezi Dcery další členku. Ano, s potěšením konstatuji, že dcery vězněných spisovatelů se ozývají. Tentokrát příběhem paní Věry Hradečné — Jehličkové. Klikněte, prosím, na nadpis a čtěte dál.
-
Hana Pražáková nezapře svého otce Františka Křelinu
- Rubrika: Příběhy
-
Nedávno mi elektronická pošta přinesla zprávu o tom, že dcera pana Františka Křeliny bude v Praze na křtu jedné knihy paní Markéty Hejkalové. Zdá se, že jsem vypsala do jedné věty hodně jmen. Vysvětlení musí následovat. Hle: Pan František Křelina, význačný český spisovatel, představitel ruralismu byl vězněn v padesátých letech a v procesu se Zelenou internacionálou odsouzen k dvanácti letům žaláře. Jeho dcera paní Hana Pražáková napsala velmi čtivou memoárovou knihu Nadějí tu žijem, jejíž název si vypůjčila z posledního tatínkova dopisu z kriminálu, v němž on naznačuje, že by snad v květnu 1960 mohl přijít domů. Naděje se naplnila.Takže tu máme další Dceru do našeho sdružení. Ještě jsem zůstala dlužna jedno jméno — Markéta Hejkalová. Ano, je to další generace spisovatelského klanu, spisovatelka, majitelka nakladatelství Hejkal a manažerka v tom nejlepším slova smyslu! Vždyť podzimní knižní veletrh v její režii bude mít letos v Havlíčkově Brodě už osmnácté pokračování.
Vraťme se však ke knize Nadějí tu žijem. S dovolením autorky budu citovat: (klikněte, prosím, na nadpis, objeví se pokračování.)
-
Moje statečná maminka
- Rubrika: Příběhy
-
Příběh je z těch mála, které se dotýkají těch před mřížemi. Mnohdy opravdu balancovali mezi životem tam a údělem z nejtěžších — vychovávat a živit děti, povzbuzovat vězněné a přitom se nenechat tímto osudem ucloumat (viz "V tu dobu se u nás objevila jedna stará dáma" od stejné autorky).
V době, kdy byl můj tatínek zatčen, tak byl po velmi těžké chorobě a během třech měsíců se měl podrobit operaci. Vše bylo odloženo o téměř devět let a tatínek to na štěstí přežil.
Vzhledem k jeho špatnému zdravotnímu stavu mu byly povoleny balíky. Myslím, že jeden za měsíc. Byl ve vyšetřovací vazbě v Bartolomějské ulici. Jezdili jsme tam s maminkou a dívali se ve dvoře až někam nahoru do zamřížovaného okna, kde mávala nějaká ruka — snad tatínkova.
-
Bohumil Robeš, leopoldovský mukl vzpomíná
- Rubrika: Napsali jste nám
-
Tragický závěr života JOSEFA VANÍČKA nesu si ve svém srdci natrvalo. 28. září 1958, na svátek našeho národního světce svatého Václava, byl jsem zrovna umístěn v korekci na Nových samovazbách v Leopoldově. Bylo mně známo (muklovská "pošta" fungovala bezchybně), že Josef Vaníček, Jiří Nyčkalo a Adolf Petrovský byli po nezdařeném pokusu o útěk z Leopoldovské pevnosti umístěni na zvláštní izolaci na Nových samovazbách. Budova NS, s malým pláckem na vycházku, byla umístěna v blízkosti ostřelovacího pásma.
-
Ohlas ze Západočeské univerzity z Plzně
- Rubrika: Napsali jste nám
-
Na presentaci do Langhansu byla pozvána mladá nedávná absolventka a v současné době doktorandka z plzeňské univerzity Mgr. Eva Šafránková a takto se vyjádřila:
Představení nově vznikajícího dokumentu o Dcerách v galerii Langans mě ohromilo! Byl to nesmírně emocionální zážitek a neskonale se těším, až budu moci dokument zhlédnout celý. Obdivuji všechny Dcery, které se dokáží na kameru podělit se svými bolestnými zkušenostmi, stejně jako filmaře, kteří zpoza kamery jejich příběhům o utrpení naslouchají. Vaše práce má nesmírný význam (nejen pro naši českou společnost, která se stále nedokáže-odmítá? vyrovnat se svou minulostí)- a to zdaleka nejen ten teraupetický. Držím Vám a všem okolo palce. Eva.
-
Učitelka roku
- Rubrika: Napsali jste nám
-
Můj přítel gynekolog jednou řekl, že on prodlouží životy několika žen, ale učitelé ovlivní spousty životů. Tuhle pravdu jsem si ověřila u paní profesorky dějepisu z gymnasia Josefa Kajetána Tyla v Hradci Králové Hany Duškové.
Paní profesorka vyučovala dějepis i za minulého režimu. A vyučuje ho nadále. Těžký úkol. Vždyť vítězové píší historii. Co bylo uznáváno jako dobré v minulosti, může být uznáváno za zlé v současnosti a naopak.
-
Jsou dny, kdy člověk lační po pochvale…
- Rubrika: Napsali jste nám
-
…a tu je.
Když si přečteme příspěvek Hany Součkové "Přítel — básník", když se podíváme na webové stránky "Hlasu z pasínku" — www.inext.cz/…/default.htm, pak nám opravdu mile zazní básníkova pochvala z dopisu Haně Součkové. Děkujeme, pane Karle Vysloužile. Dcery.cz
viz dále klikněte na nadpis
-
Vězenkyní dříve, než se narodila
- Rubrika: Příběhy
-
Tenhle příběh se opozdil. Už jsem se omluvila panu inženýru Adolfu Rázkovi, který nám jej poskytl již loni. Slíbila jsem, že se pokusím uveřejnit na našich webových stránkách žádost o pomoc. O jakou? Obracím se na Vás, čtenářky a čtenáři, pokud znáte někoho s podobným osudem, jaký potkal paní Janu, tedy je narozen ve věznici 50. let, prosím, ozvěte se mi. V rubrice "Kontakty" naleznete adresu. Děkuji a těším se, že naše pátrání bude úspěšné, nikoli však veselé.
Ve svazku č. 113 knihy narozených v roce 1949 najdeme k datu 21. srpna 1949 jméno Jana, která se jako tisíce jiných narodila v Praze 2, na Novém Městě č. p. 441, ale která se odlišovala od ostatních. Byla totiž od 4. 12. 1948 vězenkyní. Nejprve Okresní soudní věznice v České Lípě, která sama v květnu žádala "vzhledem k vysokému stavu těhotenství… dovolí-li to povaha deliktu, propuštění", tedy propuštění budoucí maminky Věry Schejbalové.
-
Přítel — básník
- Rubrika: Příběhy
-
Vyzvala jsem Dcery, aby popsaly spontánně nějakou vzpomínku, která se jim vryla jako dítěti politického vězně hluboko do duše. A hle, dcery doktora Součka z Uherského Brodu píší (ta druhá vzpomínka je pod názvem "Z opačné strany mříží" od Marie).
-
Z opačné strany mříží
- Rubrika: Příběhy
-
Moje vzpomínka je o člověku z opačné strany mříží. Můj tatínek byl v letech 1957 až 1960 v Iĺavě, kde coby vězeň lékárník pracoval ve vězeňské nemocnici.
Začátkem roku 1960 jsem onemocněla infekční žloutenkou, tatínek se trápil, že mně nemůže pomoci.
Nepřehlédněte
- Pozvání na Dušičkové setkání v Řetízkárně
- Byli vyhlášeni vítězové XIV. ročníku EUSTORY
- Příběh Anny Mackové
- Muzeum paměti XX. století
- Poslední možnost přihlášení do soutěže Eustory 2023
- Festival Řetízkárna
- Německá premiéra dokumentárního filmu o Haně Truncové
- Pietní setkání v Lošanech 6. května
- Návrh na udělení Umělecké ceny města Plzně za rok 2022 (PDF)
- Leden v museu Kampa
- Vyhodnocení Eustory 2022 a udělení Ceny Evy Vláhové
- Září v museu Kampa
- Mimořádné červnové akce v museu Kampa
- Vzpomínkové setkání k uctění památky obětí násilí let 1948–1989 (Valašské Klobouky, 24. 6.)
- Pietní shromáždění k uctění památky obětí komunismu (27. 6.)
- Pietní shromáždění k uctění památky dr. Milady Horákové (26. 6., PDF)
- Pietní akt obětem rudého teroru (26. 6., PDF)
- Končí přihlašování do soutěže Eustory
- Aktuální výstavy v museu Kampa
- Termín přihlášky do Eustory prodloužen