Přejít na navigaci

banner-dcery-cz

  1. Toronto, Nový domov a paní Věra Kohoutová

    • Rubrika: Napsali jste nám

    • Paní Věra Kohoutová, šéfredaktorka Nového domova, čtrnáctideníku vydávaného v Torontu si přečetla naše webové stránky a obrátila se na nás s nabídkou ke spolupráci.

      Dcery.cz

  2. Zemřel Ctirad Mašín

  3. Bezradné dieťa na prahu žiarivých zajtrajškov

    • Rubrika: Příběhy

    • Milí čtenáři našich webových stránek, přidávám nový příběh, ale zároveň Vám cítím potřebu napsat, že vím, co je to sysifovská práce. Do této kategorie bych zařadila i přesvědčování Dcer k napsání vzpomínek, které se váží k životu v padesátých letech dvacátého století.

      Ale vězte, že této práce nelituji. Podívejme se společně - po kliknutí na titulek - čtěme příběh Jany Jurčovičové. Je to setra Maji, která nám svůj svěřila již dávno http://www.dcery.cz/?nid=667&lang=cz . Jenže Jana jako důsledná a precizní vědecká pracovnice (docentka na lékařské fakultě Karlovy univerzity)  musí všechno velmi pečlivě zvážit, proto jí z pera vycházejí jen ověřená fakta. 

      Pohlédneme-li na  chaloupku v Jasenové a na vilu v Bratislavě, leccos pochopíme. Nejdřív však obrázek statečné maminky a sester Maji a Jany.

      Dcery.cz

  4. Křest knihy příběhů Dcer a úmrtí paní Hany Pražákové

    • Rubrika: Odeznělo

    • Čas letí jako splašený. Když se občas blížím k Jičínu, hledím na vrch Veliš. Párkrát jsem se pod ním zastavila, abych zapálila svíčku Františku Křelinovi, vězněnému spisovateli. Vždycky jsem o své cestě na hřbitov v Podhrádí psala jeho dceři paní Haně Pražákové do Brna. Paní Hana mi odpovídala, těšilo ji, že se na hrobě rozsvítí svíčka. Ona vlastně převzala od tatínka štafetový kolík. Ano, psala. Její vzpomínky na tatínka najdete v knize Nadějí tu žijem (viz http://www.dcery.cz/?nid=629; http://www.hejkal.cz/…vi/titul.asp?17)

      Dcery.cz

      Klikněte na titulek a čtěte, prosím, dál.

  5. Po schodišti v našem domě za slunečných dnů putoval sluneční paprsek

    • Rubrika: Příběhy

    • Konečně se mi podařilo z kamarádky Běly vytáhnout příběh. Nadchl mě, protože ta popisovaná místa mám moc ráda a chodívala jsem tam často.

      Moji rodiče se poznali už na gymnáziu v Brandýse n. L. Po maturitě odešli do Prahy, otec František Válek studoval práva a živil se kondicemi, matka Magda (Marie) roz. Frýzová se stala jednou z prvních studentek Filosofické fakulty UK (ještě zažila, jak se páni profesoři dívek ptali, zda by pro ně nebylo lepší věnovat se raději vařečce). Už jako studenti oba byli členy sociálně demokratické strany.

      Dcery.cz

  6. Poslechněte si příběh Hany Bicencové na rozhlasových vlnách

    • Rubrika: Příběhy

    • Hanička Bicencová patří svými vzpomínkami  mezi Dcery s příběhem velmi smutným, ona je ta nezletilá dcera, která musela do Vodňan do dětského domova. 

      http://www.dcery.cz/?nid=606&lang=cz

      Stačí kliknout na titulek a můžete naslouchat dalším detailům zmiňovaného osudu.

      Dcery.cz

  7. Přes Washington se nám dostala zpráva

    • Rubrika: Napsali jste nám

    • Nemohla-li babička studovat, vnučka jí to vynahradila. Radujme se s Jindřiškou a blahopřejme.

      Dcery.cz

      A když kliknete na titulek, uvidíte babičku.

  8. Z elektronické zprávy Markéty Čermínové

    • Rubrika: Odeznělo

    • I tato zpráva od Markéty nás přesvědčuje o tom, že ti, kdo chtějí z historie něco poznat, mají v současné době možnost.

      Tu je Markétin dopis o akci v Myštěvsi.

      Dcery.cz

  9. Z elektronické zprávy Věry Pytlíčkové

    • Rubrika: Odeznělo

    • Krásné květnové dny mi do mé elektronické schránky přinesly několik zpráv, které potvrzují správnost našeho směřování. Ano, je třeba ctít naši historii, vzpomínat na lidi skrze osobní příběhy, a tak nezapomínat i na ty hrůzné stránky minulosti, které přineslo 20. století. A třeba vyjet se studenty na místa, kde se dějiny tvořily…

      Dcery.cz

      Věra navštívila s žáky gymnázia z Olomouce mimo jiné Jáchymov. Čtěme už dál její slova:

  10. Otec velmi málo hovořil o letech v komunistickém lágru

    • Rubrika: Příběhy

    • Příběh paní doktorky Dagmar Lastovecké, dcery bývalého politického vězně  a po rozpadu Československa, tedy se vznikem České republiky  předsedy Ústavního soudu ČR JUDr. Zdeňka Kesslera, se mi dostal do elektronické schránky právě dnes odpoledne. Spěchám, abych se s Vámi o něj podělila. S paní doktorkou jsme se potkaly na naší konferenci v roce 2009 v Olomouci, zaštítila ji spolu s olomouckým primátorem. Mám v živé paměti její vystoupení. Jaké bylo? Spatra, charizmatické a úderné. Mně, posedlé melodiemi z Janáčka, se  proto dobře naslouchalo proudu slov ve šťavnaté moravštině.

      Dcery.cz

      Tu je ten příběh:

      Narodila jsem se v roce 1951, kdy můj otec sloužil vlasti v socialistické armádě. Setkali jsme se při jeho několika opušťácích a prožili spolu krátkou dobu mezi jeho návratem z vojny a zatčením. Důkazem jsou pro mne pouze fotografie a vyprávění. Nic z toho si nepamatuji, ani zabavování majetku včetně mé dětské postýlky, ani návštěvu ve vazební věznici, při níž prý se mně zdálo škaredé tatovo oblečení a on mě přesvědčoval, že je to sokolský kroj.

Nepřehlédněte

Další příběhy