K nedožitým stým narozeninám JUDr. Miroslava Jiráska
- Datum: 26.2.2013 v 13:35,
- 2 komentáře
-
Ten čas šíleně chvátá. Mnohý rodič by oslavil stovku. Dnes přichází se vzpomínkou na svého tatínka Marie Jelínková. Až dočtete do konce tohoto odstavce, klikněte, prosím, na titulek a čtěte dál.
MOTTO: (z knihy Miroslava Jiráska: Tempus fugit… léta běží od Sarah Bernhartové)
Pánem nad našimi životy je čas
Životní pouť našeho tatínka se započala 15.3.1913 v překrásné jihočeské Telči v učitelské rodině. V rodině nikterak bohaté co do majetku, ale bohaté vědomostmi a touhou poznávat, kde pravdomluvnost, zodpovědnost, odvaha a pomoc druhým nebyla prázdnými pojmy. (Jako člen skautské organizace byl jejich naplňováním vázán i daným slibem). Běžela léta vyplněná vzděláváním, studiem jazyků, studiem práv v Dijonu, která byla ukončena získáním červeného diplomu Doctoris Iuris na Universitě v Bratislavě, dnes Universitě Jana Ámose Komenského, v roce 1937.
Ani láska se našemu tatínkovi nevyhnula. Celoživotní láskou se mu stala dcera brněnského starosty Žabovřesk a hostinského, Marie, ze které jsem se narodila já a můj bratr a která s ním a vedle něho překonala všechnu tu komunistickou hrůzu, do které se v padesátých letech rodina dostala.
Přeskočím začátky jeho slibně se rozvíjející kariéry právníka v kanceláři prezidenta republiky JUDr Edvarda Beneše. Přišel 20.březen 1950, kdy do bytu manželů Jiráskových vtrhlo komunistické komando v podobě několika mužů v kožených kabátech. Následovalo uvěznění, soud (prvotně s návrhem smrti , v konci, po vlastní obhajobě, s rozsudkem 11 let). Následovaly koncentrační tábory v Jáchymově, v Bytízi u Příbrami, v Ilavě, v Leopoldově).
Na „svobodu“ se tatínek dostal až na základě prezidentské amnestie v roce 1959. Proč svobodu s uvozovkami? Rodinné martyrium pod dohledem státní bezpečnosti skončilo až v roce 1992, kdy se ještě na naše jednání dotazovala u správce domu, kam jsme se přestěhovali. Po propuštění však nebylo ani pomyšlení brát se za práva druhých. Dlouho nemohl sehnat práci. Po složení zkoušek na řízení jeřábu se stal jeřábníkem v ČKD, později pracoval v Montovaných stavbách Praha. Do důchodu odcházel co by podnikový právník Výzkumného ústavu stavebních hmot v Brně.
V období tzv. „Pražského jara“ se opět jak, mu to bylo vlastní, zapojil do činnosti KAN 231. Věřil, že celý hrůzný děj po únoru 1948 se v dobré obrátí. Neobrátil. Není proto divu, že sledování naší rodiny trvalo tak dlouho. Již s opatrností sledoval vývoj po listopadu a byl jeho velkým kritikem. Kritikem, který, ale na základě svých znalostí, hledal východiska.
Dne 27.3. 2002 se jeho životní pouť uzavřela. Ke škodě této společnosti.
Jeho nedožitého výročí vzpomeňte prosím s námi.
P. S.Svoji životní pouť se pokusil zachytit v knížkách:
1990 Z deníku vlastizrádce — vydavastelství Panorama
1999 Tempus fugit…léta běží vážení — vydavatelství Frank, Tábor
1999 Návrat do pekla — vydavetelství PhDr R. Janošík
2001 Sonety — vydavatelství Maroli
V jeho pozůstalosti je mnoho dosud neuveřejněných her, básní…
Marie Jelínková, rozená Jirásková